Poslední sbohem rebelovi, kde všichni vzpomínali na hádky

[Instrumental Intro] [Intro] [Sarcastic] Strašnická síň se plní smutečním hostem, loučí se s umělcem i s jeho mostem. [Verse 1] Před rakví stojí všichni v černém šatu, Milan Knížák už nevnímá ten ruch. Václav Klaus vzývá rebelství a ztrátu, v síni je cítit silný tvůrčí duch. Oto Klempíř zas hádku připomíná, na staré spory nikdo nezapomíná. [Pre-Chorus] Smuteční síň se tichem zahalí, všichni si vzpomínky teď odhalí. [Chorus] Státní pocty v síni znějí, (znějí!) přátelé se tiše smějí. Sára Saudková se dívá, (dívá!) smuteční sbor píseň zpívá. [Verse 2] Rebel se poroučí na druhou stranu, státní věnce tu leží u stěny. Oto vypráví o včerejším plánu, příběh je dávno v duchu dořešený. Václav Klaus kývá, dojetí skrývá, jen vzpomínka tu s námi živá bývá. [Pre-Chorus] Smuteční síň se tichem zahalí, všichni si vzpomínky teď odhalí. [Chorus] Státní pocty v síni znějí, (znějí!) přátelé se tiše smějí. Sára Saudková se dívá, (dívá!) smuteční sbor píseň zpívá. [Drop] [Bridge] Václav Klaus i Klempíř mluvili vřelým tónem, každý si řekl své osobní přání. Poslední sbohem zní smutečním zvonem, teď nastává už čas na tiché mlčení. [Chorus] Státní pocty v síni znějí, (znějí!) přátelé se tiše smějí. Sára Saudková se dívá, (dívá!) smuteční sbor píseň zpívá. [Outro (Instrumental)] [Outro] Milanův duch už tvořit nepřestane, ve vzpomínkách s námi navždy zůstane.