Zahrada na důchod, kterou manžel viděl až nakonec

[Intro] [Instrumental Build-up] [Verse 1] Na Plzeňsku stál malý dům a sen se potichu tkal, důchod se blížil a každý se jenom usmíval. Paní si vysnila ráj plný zelených květů, chtěla mít oázu daleko od ruchu světu. Rýčem a motykou sázela keře a stromy, krotila krtky a stavěla ozdobné domy. Pracovala denně bez ohledu na horký čas, v hlavě měla plán, co očaruje všechny z nás. [Chorus] Zahrada je hotová a kytky krásně kvetou, sousedky se nadšením po záhonech pletou. Manžel nesměl vidět nic, až když bylo hotovo, kouká na tu nádheru a neříká ani slovo. [Verse 2] Zatímco on doma seděl a četl si noviny, žena dřela v dešti celé dlouhé hodiny. Navrhla si chodníčky a vykopala jezírko, lila vodu z konve, až jí zťažklo křidélko. Když byl trávník zelený a růže krásně kvetly, teprve pak manžela do té krásy vedly. Stál tam jako opařený v úžasu a údivu, že z té staré louky máme oázu živou. [Chorus] Zahrada je hotová a kytky krásně kvetou, sousedky se nadšením po záhonech pletou. Manžel nesměl vidět nic, až když bylo hotovo, kouká na tu nádheru a neříká ani slovo. [Bridge] Soutěž roku dvacet šest zná ten skvělý příběh, na Plzeňsku vypukl velký zahradní běh. Žena všechno zvládla sama, chlapa neměla k tomu, teď si užívá ten klid u nového domu. [Breakdown] [Chorus] Zahrada je hotová a kytky krásně kvetou, sousedky se nadšením po záhonech pletou. Manžel nesměl vidět nic, až když bylo hotovo, kouká na tu nádheru a neříká ani slovo. [Outro (Instrumental)]