Stroj mi tvrdí že nejsem člověk

[Instrumental Intro] [Hook] [Sarcastic] Napsal jsem slohovku úplně sám, teď podle stroje prý v těle čip mám! [Verse 1] Sedím tu nad bílým papírem celou noc, vlastní myšlenky mi přišly na pomoc. Tři hodiny poctivě do kláves buším, že píšu pravdu, ve své duši tuším. Ráno svůj referát profesorce předám, v očích má podezření, vlídnost marně hledám. Projela článek přes nový softwarový skener, křičí na mě přísně jako přísný trenér. [Verse 2] Detektor zahlásil devadesát procent, do třídy vběhl hned naštvaný docent. Tvůj sloh je plynulý, struktura je čistá, že jsi ten text ukradl, věc je zcela jistá! Marně tu přísahám, že jsem psal sám dnem i nocí, oni věří programu, já jsem bez pomoci. Učitel s tabulkou vyhrožuje trojkou, můj vlastní rozum je rozbitou hračkou. [Breakdown] [Bridge] [Sarcastic] Lidský hlas zaniká v algoritmech zmatku, kdo píše bez chyb, ten směřuje k úpadku. Básníci i žáci žijí v podezření, důvěra ve slova už mezi námi není. Když použiješ přechodník nebo těžkou větu, jsi označen za robota v digitálním světu. Nezáleží na tom, co jsi doopravdy psal, program dal razítko a ortel vyřkl král. [Drop] [Verse 3] Teď musím schválně dělat hrubky v každé větě, abych všem dokázal, že jsem člověk na tomto světě. Zapomínám čárky, píšu měkké tvrdé i, jedině pak moji učitelé věří mi. Konečně mám známku, detektor je ticho, poctivost je v prachu, v hlavičce je pusto. Svět se zbláznil do dat, pravda leží na dně, lidská tvořivost tu skončila moc špatně. [Outro (Instrumental)]