Satirická píseň o tom, jak v Česku rekordně přibývá osobních bankrotů, proč lidem docházejí peníze a které kraje jsou na tom nejhůře, to vše na základě dat od společnosti CRIF.
[Hook]
Dvanáct tisíc lidí to už vzdalo.
[Instrumental Build-up]
[Intro]
Rok dva tisíce dvacet čtyři skončil, přátelé.
A víte, co nám přinesl? Nejen vrásky na čele.
Někomu zbyly jen oči pro pláč a prázdná šrajtofle.
Tak si to pojďme spočítat, než nám to exekutor spočítá taky.
[Verse 1]
Rok se s rokem sešel a čísla nelžou,
dluhy nám tu rostou a dolů nejdou.
Dvanáct tisíc sedm set lidí to vzdalo,
co kdysi našetřili, se jim jen zdálo.
Studie od společnosti CRIF to říká,
bankrot se dneska kdekogo týká.
Je to nejvíc od roku dva tisíce dvacet jedna,
situace je to věru neposedná.
[Pre-Chorus]
Inflace nám dala ránu do vazu,
jsme národ mistrů v řízeném úrazu.
[Chorus]
Osobní bankrot, to je teď móda,
topíme se v dluzích, stoupá voda.
Od roku dva tisíce dvacet jedna,
fronta je dlouhá a ne jenom jedna.
Pět procent navíc, to je ten skok,
pro mnohé tohle byl poslední rok.
(Poslední rok)
[Post-Chorus]
Peníze nejsou a nebudou,
s prázdnou kapsou a ostudou.
[Verse 2]
Věra Kameníčková má jasná data,
prázdná je kapsa a prázdná je chata.
Muži v tom vedou a častěji dluží,
osud jim oprátku pomalu úží.
Čtyřicet šest let je průměrný věk,
na tuhle nemoc nám chybí lék.
Ústecký kraj a Moravskoslezský,
život tam není vždy úplně hezký.
[Pre-Chorus]
Inflace nám dala ránu do vazu,
jsme národ mistrů v řízeném úrazu.
[Chorus]
Osobní bankrot, to je teď móda,
topíme se v dluzích, stoupá voda.
Od roku dva tisíce dvacet jedna,
fronta je dlouhá a ne jenom jedna.
Pět procent navíc, to je ten skok,
pro mnohé tohle byl poslední rok.
(Poslední rok)
[Verse 3]
Reálné mzdy nám klesaly dolů,
u stolu sedíme, ale ne spolu.
Energie drahé a jídlo taky,
nad peněženkou se stahují mraky.
Žádosti o oddlužení letí vzhůru,
prožíváme svou finanční noční můru.
Domácnosti prostě nezvládly tlak,
už jim v tom tunelu ujíždí vlak.
[Bridge]
Je to jen číslo ve statistice,
nebo osud, co hoří jak svíce?
Insolvence jako záchranný kruh,
když ti na krk dýchá tvůj vlastní dluh.
[Chorus]
Osobní bankrot, to je teď móda,
topíme se v dluzích, stoupá voda.
Od roku dva tisíce dvacet jedna,
fronta je dlouhá a ne jenom jedna.
Pět procent navíc, to je ten skok,
pro mnohé tohle byl poslední rok.
(Poslední rok)
[Outro]
Tak hlavně zdraví a pevné nervy,
než dojdou poslední finanční rezervy.
Protože až dojdou...
Tak už si nic nekoupíš.
Ani ten rohlík.