Satirická píseň popisuje soudní jednání, kde detektiv Robert Plevač po dvou letech promluvil v korupční kauze soudce Zdeňka Sováka a Milana Bíby, přičemž právníci Metrostavu museli kvůli tajné výpovědi opustit síň.
[Hook]
Sto padesát milionů na stole leží,
zákulisní kšeftík za dveřmi běží!
[Instrumental Intro]
[Intro]
V soudní síni padlo ticho před bouřlivou zprávou,
spravedlnost potichu si hraje s čistou hlavou.
[Verse 1]
Dva celé roky Robert Plevač před tribunou stál,
a místo výpovědi jenom do prázdna se smál.
Teď ale soukromý detektiv nabral čerstvý dech,
tři hodiny chce vyprávět o nebezpečných snech.
Vedle něj tiše sedí starý soudce Zdeněk Sovák,
co justici bral jako byznys, ostřílený rodák.
A trestaný Milan Bíba jim v tom kšeftu sekundoval, (Yeah!)
když balíky peněz pro všechny v zákulisí sjednával.
[Verse 2]
Sto padesát milionů korun leželo na stole,
společníci už si dělili své zaslíbené pole.
Padesát milionů pro každého v partě se rozdává,
takhle se čistý rejstřík u nás pokoutně prodává.
Když Metrostav po Rathově kauze schytal tvrdou ránu,
spiklenecká parta nabídla mu drahou záchranu.
Hrozilo firmě že přístup k velkým zakázkám ztratí,
doufala že se přísný ortel za peníze obrátí.
[Drop]
[Bridge]
V soudní síni nastal ten den nevídaný zkrat,
detektiv Plevač odmítl před veřejností stát.
Chci vypovídat pouze v skrytu a bez cizích svědků,
musím přece chránit zdroje před lavinou zmatků! (Přesně tak!)
Předseda senátu Libor Holý nad žádostí dumá,
písemné důvody v klidu posuzuje a zkoumá.
Právníci Metrostavu sbírají desky a kráčí ven,
pro tajné svědectví nadešel konečně pravý den.
[Verse 3]
Za těžkými dveřmi teď běží dlouhá tajná řeč,
ze které má celá justice podivnou křeč.
Sedmdesát šest let věku má obžalovaný soudce,
co se v justičních síních cítil jako mocný vládce.
Ať už senát vynese jakýkoliv verdikt konečný,
žádný skrytý intrikán si není v koutě bezpečný.
Vyloučený Metrostav musí venku na chodbě stát, (Ven!)
a veřejnost se může tomu tyátru z plna hrdla smát.
[Outro (Instrumental)]