Satirická píseň o rozhodnutí francouzské Ústavní rady, která zrušila chystaný plošný zákaz sociálních sítí pro děti do patnácti let kvůli zásahu do svobody projevu a soukromí.
[Instrumental Intro]
[Intro]
V Paříži padlo velké vládní gesto,
prezident chtěl hned vyčistit své město.
[Verse 1]
Emmanuel Macron zavelel už v létě, (Pojď!)
že vezme TikTok každé mladé četě.
Do patnácti let zákaz platit musí,
jinak se mládež v modrém světle dusí.
Poslanci tleskali u řečnických stolů,
poslali děti ze sítí hned dolů.
Jenže je v plánu jedna velká bota,
co zbourá klid i digitální pouta.
[Chorus]
Ústavní rada smetla celý řád, (Přesně tak!)
svobodu slova musíme si přát!
Kdo občanku má všude ukazovat,
nemůže státu věčně důvěřovat!
[Verse 2]
Chtěli jste vědět věk u každé tváře,
z dospělých lidí dělat inventáře.
Bez jasných pravidel a bez ochrany,
zamkli jste lidem do soukromí brány.
Sébastien Lecornu teď musí psát znova,
do prázdných řádků skládat nová slova.
V Austrálii to taky sotva šlape,
a francouzský stát v paragrafech tápe.
[Chorus]
Ústavní rada smetla celý řád, (Přesně tak!)
svobodu slova musíme si přát!
Kdo občanku má všude ukazovat,
nemůže státu věčně důvěřovat!
[Drop]
[Bridge]
Telefon svítí dál do temné noci,
paragraf ztratil kouzlo svojí moci.
Než přijde jaro s novým přísným plánem,
zůstává scrollování naším pánem.
[Chorus]
Ústavní rada smetla celý řád, (Přesně tak!)
svobodu slova musíme si přát!
Kdo občanku má všude ukazovat,
nemůže státu věčně důvěřovat!
[Outro]
Na obrazovkách tančí celý svět,
zákaz je pryč a lajky letí zpět.
[Outro (Instrumental)]