Křišťálové ticho zimních dnů

[Intro] (Studený vítr píská melodu) (Kroky křupou ve sněhu) [Verse 1] Neděle hlásí chladný klidný den, mlha se válí, slunce jde z ní ven. Teploměr klesá lehce pod nulu, zima nás všechny zve k svému stolu. Inverze drží města v šedém snu, na horách září světlo do dálku. [Pre-Chorus] Vzduch je ostrý jako nůž, teplo zmizelo, to už víš, to už... [Chorus] Zubaté slunce nad hlavou nám svítí, rampouch se leskne, v mrazu se třpytí. Jasné dny vládnou, ale noc je krutá, krajina spí, je do ticha zutá. [Verse 2] Pondělí zítra jasnou tvář nám dá, mráz ale v noci silně zavládá. Až devět stupňů spadne pod čáru, klouže to venku i na chodníku. Úterý vítr foukne do tváří, paprsek slunce ostře zazáří. [Pre-Chorus] Vzduch je ostrý jako nůž, teplo zmizelo, to už víš, to už... [Chorus] Zubaté slunce nad hlavou nám svítí, rampouch se leskne, v mrazu se třpytí. Jasné dny vládnou, ale noc je krutá, krajina spí, je do ticha zutá. [Bridge] Polovina týdne zlomí ten jas, mraky se vrátí, zastaví čas. Čtvrtek se mračí, šedivý stín, sníh začne padat do zmrzlých hlín. [Verse 3] Středa dá sbohem jasným paprskům, sněhové vločky klesnou na náš dům. Víkend nám vrátí bílý zimní šat, budeme spolu vločky počítat. Teploty mírně půjdou nahoru, zima však drží pevnou závoru. [Outro] Sníh padá tiše... Zima je tady... Bílé a tiché... (Ztrácí se v dálce)