Luxus jménem čekárna

[Instrumental Build-up] [Intro] (Slyšíme cinkání mincí a zvuk monitoru srdečního tepu, který se zrychluje) Tak se pohodlně usaďte, přátelé. Ale ne moc pohodlně. Protože ta židle pod vaším zadkem... Ta už brzy nebude zadarmo. [Verse 1] Pavel Hroboň kouká přísně do tabulky, lidem prý moc chutnají ty modré pilulky. Jedenáctkrát ročně jdeme k lékaři, doktoři už mají z toho vrásky na tváři. Jsme světoví mistři v sezení v čekárně, plýtváme prý péčí v téhle státní továrně. Systém praská ve švech, peníze se tenčí, pacient si myslí, že ho doktor jen tak vyvenčí. [Pre-Chorus] Zdraví už není veřejný statek, je to prý drahý a luxusní zmatek. Sáhni si do kapsy, nahmatáš dno, zadarmo už bylo, teď přišlo to. [Chorus] Běhat po doktorech je teď velký luxus, připrav si peněženku, to je nový úzus. Kdo chce vidět specialistu hned a bez ptaní, tomu u pokladny skončí levné chrochtání. (Plať, plať, plať) Standard se scvrkává, nadstandard kyne, kdo nezaplatí, ten možná ihyne. (Plať, plať, plať) [Post-Chorus] Cink cink, padá mince, zdraví je jen pro prince. Cink cink, kasa zvoní, doktor tě už nedohoní. [Verse 2] Chceš ležet v nemocnici, mít tam teplou stravu? Zapomeň, že stát ti spraví zdarma hlavu. Hotelové služby, to je drahá legrace, nejsme tady přece žádná charitní nadace. Když obejdeš praktika a jdeš rovnou na oční, čeká tě tam poplatek, a ne zrovna vánoční. V Evropě se chodí k lékaři jen svátečně, ale Čech tam vysedává zcela zbytečně. [Pre-Chorus] Zdraví už není veřejný statek, je to prý drahý a luxusní zmatek. Sáhni si do kapsy, nahmatáš dno, zadarmo už bylo, teď přišlo to. [Chorus] Běhat po doktorech je teď velký luxus, připrav si peněženku, to je nový úzus. Kdo chce vidět specialistu hned a bez ptaní, tomu u pokladny skončí levné chrochtání. (Plať, plať, plať) Standard se scvrkává, nadstandard kyne, kdo nezaplatí, ten možná ihyne. (Plať, plať, plať) [Verse 3] Politici kličkují jak zajíci v poli, protože říct lidem pravdu, to je celkem bolí. Poplatky jsou strašák, co jim bere hlasy, ale stárnem rychle a ztrácíme vlasy. Definovat standard, to je úkol pro bohy, nebo pro ty, co mají v bankách velké zálohy. Hroboň to říká jasně, i když to zní krutě, bez peněz nám zbyde jenom hořkost v chutě. [Bridge] Kolik stojí sádra? A kolik stojí dech? Máme právo na léčbu, nebo jen na pech? Je to luxus přežít? Je to luxus žít? Nebo máme radši doma v klidu hnít? Kdo má na to konto, ten se vyléčí, ostatní ať zkouší bylinky v křeči. [Chorus] Běhat po doktorech je teď velký luxus, připrav si peněženku, to je nový úzus. Kdo chce vidět specialistu hned a bez ptaní, tomu u pokladny skončí levné chrochtání. (Plať, plať, plať) Standard se scvrkává, nadstandard kyne, kdo nezaplatí, ten možná ihyne. (Plať, plať, plať) [Outro] Tak co, ještě tě bolí v krku? Nebo už tě to přešlo, když vidíš tu účtenku? Zdravíčko, sousede. Hlavně ať slouží. A když ne... Tak ať máš kreditku. Čau.