Dopis pro hluché uši

[Hook] Jeden papír, jedno pero, a spousta odvahy, proti těm, co měli obušky a žádné zábrany. [Instrumental Build-up] [Intro] Leden, mráz a ve vzduchu visí strach. V Praze to vře, ale v Brně je klid po pěšinách. Někdo se však rozhodl, že mlčet už se nedá, když spravedlnost je slepá, hluchá a taky běda. [Verse 1] Byl leden roku devatenáct set osmdesát devět, v Praze na náměstí začal národ zase vřít. Vodní děla stříkala a pendreky šly do vět, komunista nechtěl nechat lidi svobodně žít. František Derfler tehdy v Brně zvedl hlas, nechtěl se dívat, jak tam mlátí bezbranné. Když viděl tu brutalitu, přišel jeho čas, než aby mlčel, raději se zlu zastane. [Pre-Chorus] Pero škrábe po papíře, slova ostrá jako břit, ptá se mocných, jestli mají vůbec čistý štít. [Chorus] Vážený soudruhu tajemníku Vladimíre, proč vaše policie do lidí tak zběsile bije? Chci slyšet důvod, proč teče krev na dlažbu, zda máte svědomí, či jenom stranickou vazbu. Pane Herman, tam nahoře v krajském výboru, čekám na odpověď, ne na vaši cenzuru. (Cenzuru, cenzuru) [Post-Chorus] Napsal to, podepsal, osud svůj v sázku dal. Žádný strach, jenom čest, proti lžím, proti pěst. [Verse 2] Vladimír Herman, ten vládce jižní Moravy, seděl si v teple a četl hlášení od Státní bezpečnosti. Pro něj byl klid v ulicích základem potravy, nechtěl řešit nějaké hercovy stížnosti. Derfler se ptal, kde se bere ta nenávist, proč ozbrojenci útočí na tiché shromáždění. Chtěl znát pravdu, otočit ten špinavý list, ale mocní měli pro něj jenom pohrdání a mlčení. [Pre-Chorus] Pero škrábe po papíře, slova ostrá jako břit, ptá se mocných, jestli mají vůbec čistý štít. [Chorus] Vážený soudruhu tajemníku Vladimíre, proč vaše policie do lidí tak zběsile bije? Chci slyšet důvod, proč teče krev na dlažbu, zda máte svědomí, či jenom stranickou vazbu. Pane Herman, tam nahoře v krajském výboru, čekám na odpověď, ne na vaši cenzuru. (Cenzuru, cenzuru) [Verse 3] Čekal snad omluvu nebo aspoň vysvětlení? To by byl naivní v tomhle rudém skanzenu. Místo dopisu přišlo jen předvolání k šetření, estébáci chtěli zlomit tu jeho proměnu. Výslechy a tlaky, to byla jejich odpověď, na slušnou otázku občana této země. Ale ten dopis už letěl jako dravá měď, a ukázal, že odvaha neleží v té tmě. [Bridge] Mocní si mysleli, že mají všechno pod palcem, že jeden dopis herce nic nezmění v systému. Jenže i malý kamínek pohne tím válcem, a pravda si cestu najde, i navzdory extrému. [Chorus] Vážený soudruhu tajemníku Vladimíre, proč vaše policie do lidí tak zběsile bije? Chci slyšet důvod, proč teče krev na dlažbu, zda máte svědomí, či jenom stranickou vazbu. Pane Herman, tam nahoře v krajském výboru, čekám na odpověď, ne na vaši cenzuru. (Cenzuru, cenzuru) [Outro] Tak skončil příběh jednoho listu v obálce, co nechtěl nic víc než lidskost v té válce. Tajemník Herman už dávno ztratil svůj hlas, ale Derflerova slova nám znějí dodnes zas. Bylo to marné? Kdepak, byla to síla.