Ozvěny padlých měst

[Instrumental Build-up] [Intro] Písek vteřiny tiše odpočítává, kde stála zlatá brána, už je jen tráva. Vítr se prohání prázdným nádvořím, do očí dávných stínů se ponořím. [Verse 1] Paul Cooper otevírá staré mapy světa, kde každá mocná říše byla jenom věta. Hledíme do prachu na kosti velkých králů, co pili víno z číší a stáli na piedestalu. Stavěli chrámy, co měly se mraků dotýkat, nikdo z nich nečekal, že budou muset utíkat. Sumer i Babylon dnes leží v nánosu hlíny, zbyly jen střepy a na zdi vybledlé stíny. [Pre-Chorus] Věřili, že jejich zdi navěky budou stát, netušili, jak rychle se může svět rozsypat. [Chorus] Civilizace padají jak domy z karet, historie se točí a nechce se zastavit. Co bylo věčné, dneska už jen tiše mlčí, příroda si bere zpátky to, co jí patří. Jen tichý šepot zůstal v kamenech ukrytý, že každý vzestup bude jednou rozbitý. [Post-Chorus] (Rozbitý, rozbitý) Čas nikomu nepatří. (Rozbitý, rozbitý) Jen prach ve větru se bratří. [Verse 2] Mýtus o potopě se nese napříč věky, když voda zvedla se a pohřbila všechny řeky. Ať je to Noe nebo příběh z Gilgameše, ten strach z konce světa v nás pořád tiše teše. Lidé se dívali, jak mizí pevnina pod nohama, zoufalství střídalo se s tichýma modlitbama. Je to jen vzpomínka na katastrofu dávnou, nebo varování před tím, kdy i my musíme padnout? [Pre-Chorus] Věřili, že jejich zdi navěky budou stát, netušili, jak rychle se může svět rozsypat. [Chorus] Civilizace padají jak domy z karet, historie se točí a nechce se zastavit. Co bylo věčné, dneska už jen tiše mlčí, příroda si bere zpátky to, co jí patří. Jen tichý šepot zůstal v kamenech ukrytý, že každý vzestup bude jednou rozbitý. [Verse 3] Když světla zhasnou a chrámy pohltí les, co zbyde z básní, co píšeme právě dnes? Májové odešli a nechali prázdné sály, my děláme to samé, i když jsme se báli. Je to ten moment, kdy složitost se zhroutí, když systém praskne a nikdo se nezrmoutí. Zůstanou ruiny jako němí svědci pýchy, že jsme tu byli a dělali stejné hříchy. [Bridge] Myslíme si bláhově, že nás se to netýká, že naše doba je pevná a příliš veliká. Ale čas je neúprosný a měří všem stejně, rozpad je zákon, co napsaný je zřejmě. [Chorus] Civilizace padají jak domy z karet, historie se točí a nechce se zastavit. Co bylo věčné, dneska už jen tiše mlčí, příroda si bere zpátky to, co jí patří. Jen tichý šepot zůstal v kamenech ukrytý, že každý vzestup bude jednou rozbitý. [Outro] Jen vítr v ruinách si píská starou píseň, o tom, že po pýše vždy přichází tíseň. Kruh se uzavírá. Jen ticho.