Kódování duše proti strojům

[Hook] Kód je víc než jenom příkaz. Je to otisk naší duše. [Instrumental Build-up] [Intro] Svět se zrychluje a monitory září do tmy. Všichni se ptají, co bude zítra. Jestli nás nahradí křemíkové sny, nebo jestli člověk zůstane mistrem svého díla. [Verse 1] David Heinemeier Hansson vidí ten zlom, kdy servery hučí jak vzdálený hrom. Ruby on Rails byla ta cesta ke svobodě, dát sílu jedinci v té digitální vodě. Není to o tom psát miliony řádků, ale mít radost a klid v tom zmatku. Když prsty tančí a tvoří ten svět, nechceme to zahodit a vrátit se zpět. [Pre-Chorus] Technologie letí, trhá nám čas, ale v tom šumu se ztrácí náš hlas. [Chorus] Umělá inteligence píše teď za nás, ale kde zůstal člověk, ten vnitřní jas? Chceme jen rychlost, nebo i krásu? Hledáme v kódu tu vlastní spásu. Nenech si vzít to, co dělá tě živým, být jenom strojem, to zdá se mi křivým. [Post-Chorus] Živým. Křivým. Stále jsme tvůrci. Ne jenom zdroje. [Verse 2] Opustil cloud, ten drahý pronájem, vlastní železo je teď jeho rájem. Třicet sedm signálů dává ten směr, proti proudu plavat, to je ten fér. Na okruhu v autě hledá ten klid, když vteřiny letí a tepne mu cit. Amazon není pán, co drží nás v hrsti, osud si držíme sami, svými prsty. [Pre-Chorus] Technologie letí, trhá nám čas, ale v tom šumu se ztrácí náš hlas. [Chorus] Umělá inteligence píše teď za nás, ale kde zůstal člověk, ten vnitřní jas? Chceme jen rychlost, nebo i krásu? Hledáme v kódu tu vlastní spásu. Nenech si vzít to, co dělá tě živým, být jenom strojem, to zdá se mi křivým. [Verse 3] Co bude s dětmi, až vyrostou v síti? Uvidí slunce, co opravdu svítí? Být jenom dozor, co mačká tlačítka, to je ta budoucnost, ta divná vyhlídka? Nechce být otrok, co jenom promptuje, lidská mysl přece stále kraluje. Programovat neznamená jen slepit kód, je to o myšlení, to je ten bod. [Bridge] Není to výroba, je to umění, i když se svět kolem tak rychle mění. Zachovat jiskru v tom digitálním chladu, nenechat algoritmům tu plnou vládu. Jsme architekti ve světě jedniček, nenechme zhasnout plameny svíček. [Chorus] Umělá inteligence píše teď za nás, ale kde zůstal člověk, ten vnitřní jas? Chceme jen rychlost, nebo i krásu? Hledáme v kódu tu vlastní spásu. Nenech si vzít to, co dělá tě živým, být jenom strojem, to zdá se mi křivým. [Outro] Kód je poezie. Člověk je zdroj. Stroj je jen nástroj. Nikdy ne pán.