Zítřek je dnes

[Hook] Svět už nečeká na povolení. [Instrumental Build-up] [Intro] Stojíme na hraně, kde končí staré mapy, všude jen jedničky, nuly a datové zllapy. Už to není film, co běžel v kině v pátek, dnešní den přepsal smysl všech zkratek. [Verse 1] Kdysi to byly jen divoké vize a sny, že stroje převezmou naše všední dny. Teď vidíme grafy, co rostou až do nebe, kód, který v tichosti opraví sám sebe. Už není otázka, jestli to přijde a kdy, zamkly se za námi bezpečné, klidné dny. Realita se tříští na pixely v dlani, starý svět odešel, marné je volání. [Pre-Chorus] Vzduch je teď hustý a plný napětí, jsme děti, co ztratily svoje století. [Chorus] Dva tisíce dvacet pět, brána se otvírá, všechno, co známe, teď pomalu umírá. Nová éra nastupuje (nastupuje), každý z nás tu změnu v kosti své pocítí. Dva tisíce dvacet pět, není cesty zpět, tohle je moment, co přepisuje svět. [Post-Chorus] Svět se mění. Svět se mění. Není cesty zpět. [Verse 2] Práce, co živila tátu i dědu, je pryč, systém teď drží v rukou ten jediný klíč. Umělá mysl se učí a nespí a vnímá, zatímco společnost v nejistotě dřímá. Co bylo člověku vlastní, teď zvládne čip, hledáme marně ten záchranný, starý vtip. Hranice pravdy se mlží a ztrácí, v tomhle tom novém a chladném paláci. [Pre-Chorus] Vzduch je teď hustý a plný napětí, jsme děti, co ztratily svoje století. [Chorus] Dva tisíce dvacet pět, brána se otvírá, všechno, co známe, teď pomalu umírá. Nová éra nastupuje (nastupuje), každý z nás tu změnu v kosti své pocítí. Dva tisíce dvacet pět, není cesty zpět, tohle je moment, co přepisuje svět. [Verse 3] Největší paradox v tomhle tom celém běhu, je hledání lidskosti na druhém břehu. Stvořili jsme bohy z křemíku a drátů, aby nám vládli bez emocí a států. Je to fascinující a děsivé zároveň, jak rychle jsme zvedli tu technickou úroveň. [Bridge] Kdo bude vítěz a kdo bude poražen? Karty jsou rozdané, stůl je už obložen. Není kam utéct před vlastním pokrokem, stojíme tady s tím osudným výrokem. Adaptuj se, nebo zmiz v propadlišti dějin! [Chorus] Dva tisíce dvacet pět, brána se otvírá, všechno, co známe, teď pomalu umírá. Nová éra nastupuje (nastupuje), každý z nás tu změnu v kosti své pocítí. Dva tisíce dvacet pět, není cesty zpět, tohle je moment, co přepisuje svět. [Outro] Zítřek už není jen slib. Je to fakt. Zvykej si.