Neviditelní svědci z Hradu

[Hook] Slyšeli to, co nikdo jiný nesměl. Každý šepot, každý vzdech. [Instrumental Build-up] [Intro] Byli tam, ale nikdo je neviděl. Stíny v rozích místností. Drželi tága a lovili slova, která psala dějiny. [Verse 1] Třináct let života sbalených v kabelech, sledovali prezidenta v jeho vlastních tunelech. Pavel Koutecký tehdy dostal ten nápad, jak nechat kameru do soukromí chrápat. Nebyli to paparazzi, co se v křoví krčí, byli to profíci, co když se točí, mlčí. Od kuchyně na Hradě až po Bílý dům, chytali do sítí ten politický šum. [Pre-Chorus] Nikdo si nevšiml, že páska se točí, když dějiny měnily svou tvář i oči. [Chorus] Mikroport na saku, co nesmí šustit, do světa za oponou nás nechat vpustit. Jen oni slyšeli, jak Václav dýchá, když sálem zazněla ta hradní pýcha. Občan Havel mluví a oni to mají, svědectví doby, co se neutají. Jsou uši národa, co všechno slyší, i když jsou v místnosti tiší jak myši. [Post-Chorus] Nahráváme. Jedeme ostrou. Každé slovo. Zůstane v nás. [Verse 2] Když Zeman vtipkoval, či Klaus se mračil, zvukař se v koutku jen opatrně stačil. Nesmíš být vidět, nesmíš tam překážet, jen čistou stopu na disky navážet. Byly to hodiny čekání na chodbách, o strachu z chyby a o malých prohrách. Když Olga vařila, či Dáša se smála, ta technika věrně u všeho stála. [Pre-Chorus] Nikdo si nevšiml, že páska se točí, když dějiny měnily svou tvář i oči. [Chorus] Mikroport na saku, co nesmí šustit, do světa za oponou nás nechat vpustit. Jen oni slyšeli, jak Václav dýchá, když sálem zazněla ta hradní pýcha. Občan Havel mluví a oni to mají, svědectví doby, co se neutají. Jsou uši národa, co všechno slyší, i když jsou v místnosti tiší jak myši. [Verse 3] Pak přišel ten pád, co nikdo nečekal, Pavel ten film už bohužel nedostříhal. Zůstaly tuny pásků a hodiny řečí, o tom, jak státník před osudem klečí. Míra Janek to pak musel dotáhnout, nenechal ten příběh v prachu zvadnout. Je to i pomník těm, co nejsou vidět, za svou práci se nemusí stydět. [Bridge] Není to o politice, je to o člověku, co nechal nahlédnout do svého pravěku. Každé zakašlání, každý vtip a smích, uchován navždy v těch stopách digitálních. Slyšíš tu pravdu? Je surová a nahá. [Chorus] Mikroport na saku, co nesmí šustit, do světa za oponou nás nechat vpustit. Jen oni slyšeli, jak Václav dýchá, když sálem zazněla ta hradní pýcha. Občan Havel mluví a oni to mají, svědectví doby, co se neutají. Jsou uši národa, co všechno slyší, i když jsou v místnosti tiší jak myši. [Outro] Titulky běží a v nich jsou schovaní. Ti, co měli uši pro hradní jednání. Slyšíš to ticho? To je ta historie.