Outsourcovaný rozum

[Hook] Už nemusíš vědět, stačí se jen zeptat. [Instrumental Build-up] [Intro] Slyšíš to ticho? To není klid. To je zvuk myšlenky, co přestala znít. Klíče jsme odevzdali, dobrovolně a rád, novému pánovi, co umí jen počítat. [Verse 1] Pamatovat si data, to už je dávnověk, proč trápit paměť, když v kapse máš svět. Zlenivěl synapse a zlenivěl člověk, bez modré obrazovky nevíme větu jak doříct hned. Orientační smysl dávno nám zakrněl, bloudíme ulicí, když vypadne signál. Kdo z nás by bez nápovědy obstál a vydržel, kdyby mu algoritmus cestu hned nevyhnal. [Pre-Chorus] Mozková mlha houstne a padá níž, co bylo v hlavě, to odvál už kříž. [Chorus] Hloupneme tiše, nebo letíme ke hvězdám? Jestli je to nástroj, či jenom zlatá klec. Svůj vlastní úsudek pomalu odevzdám, je to snad pokrok, anebo konec věc? Ptáme se stroje, co je pravda a co lež, ztrácíme schopnost chápat ten svět (chápat svět). Kam kráčíš člověče, kam vlastně dneska jdeš, když vlastní rozum vracíš zpět. [Post-Chorus] Klikni a zapomeň. Klikni a zapomeň. Myšlení bolí. Tak klikni a zapomeň. [Verse 2] Studenti nečtou knihy, stačí jen prompt a enter, seminární práce za pět vteřin hotová. Ztrácí se podstata, mizí i ten charakter, když cizí věty tvoje ústa jen klovou a pilují znova. Kritické myšlení dostalo těžký mat, proč hledat zdroje, když chatbot to ví. Bojíme se tvořit, bojíme se chybovat, aše vlastní invence v pohodlí hladoví. [Pre-Chorus] Mozková mlha houstne a padá níž, co bylo v hlavě, to odvál už kříž. [Chorus] Hloupneme tiše, nebo letíme ke hvězdám? Jestli je to nástroj, či jenom zlatá klec. Svůj vlastní úsudek pomalu odevzdám, je to snad pokrok, anebo konec věc? Ptáme se stroje, co je pravda a co lež, ztrácíme schopnost chápat ten svět (chápat svět). Kam kráčíš člověče, kam vlastně dneska jdeš, když vlastní rozum vracíš zpět. [Verse 3] Největší absurdita v tomhle tom divadle, je naše pýcha, že ovládáme stroj. Zatímco sedíme v mentálním rozpadle, aše šedá kůra prohrává tichý boj. Z nástroje pána jsme udělali boha, co za nás rozhodne, koho mít rád. Zbyla nám jenom ta digitální noha, a kterou kulháme, když máme vstanout a stát. [Bridge] Kdy naposledy jsi vymyslel vtip? Sám od sebe, bez nápovědy zvenčí. Možná nám s technikou bude jen líp, ebo se naše duše navždycky zmenší? Je to jen sval, co přestaneš používat, achabne, zmizí a ztratí se v tmách. [Chorus] Hloupneme tiše, nebo letíme ke hvězdám? Jestli je to nástroj, či jenom zlatá klec. Svůj vlastní úsudek pomalu odevzdám, je to snad pokrok, anebo konec věc? Ptáme se stroje, co je pravda a co lež, ztrácíme schopnost chápat ten svět (chápat svět). Kam kráčíš člověče, kam vlastně dneska jdeš, když vlastní rozum vracíš zpět. [Outro] Tak se zeptej sám sebe. Jestli tam uvnitř ještě někdo je. Nebo už odpověď... Generuje.