Píseň vychází z myšlenky, že největší romantika není falešná dokonalost, ale přiznání vlastní 'rozbitosti' a nalezení někoho, kdo našemu druhu bláznovství rozumí.
[Instrumental Intro]
[Verse 1]
[Soft]
[Intimate]
Hledali jsme dokonalost v nablýskaných větách,
mysleli, že láska je, když ve dvou klidně létáš.
Ale pravda leží jinde, tam kde stíny máme,
tam kde svoje démony a strachy potkáváme.
Není to o tom, že jsi princ a já jsem bez chyby,
jsme spíš jako rozbité a potopené koráby.
Každý máme batoh plný starých křivd a pádů,
hledáme jen někoho, kdo zvládne naši náladu.
Nechci slyšet, že jsem úžasný a bez kazu (bez kazu),
když se ráno budím s hlavou plnou úrazů.
Tajemství je v tom, že nejsme vůbec normální,
naše láska musí být tak trochu (tak trochu) fatální.
[Chorus]
[Emotional]
[Melancholic]
Nejhezčí věta není, že mě máš tak strašně rád,
ale to, že chápeš, jak se umím se sebou prát.
Jsem blázen a ty taky, v tom je naše naděje,
že se v tomhle šílenství (spolu) chvějem.
[Instrumental Break]
[Bridge]
[Build Up]
Zeptej se mě radši, v čem jsem vlastně narušený,
odložme ty masky, co jsou léty nastrčené.
Tohle je ta romantika, co nám kosti drtí,
přiznat svoji temnotu (temnotu) až do smrti.
[Chorus]
[Climax]
[Emotional]
Nejhezčí věta není, že mě máš tak strašně rád,
ale to, že chápeš, jak se umím se sebou prát.
Jsem blázen a ty taky, v tom je naše naděje,
že se v tomhle šílenství (navždy) chvějem.
[Outro (Instrumental)]
[Fade Out]