Píseň o paradoxu prvních rande, kdy toužíme být pochopeni, ale musíme svou složitou realitu skrývat za masku "normálnosti", abychom druhého nevyděsili.
[Instrumental Intro]
(Piano and soft drums, intimate vibe)
[Verse 1]
Sedíme u stolu, svíčka vrhá stín na tvou tvář,
ptáš se mě na koníčky a v očích máš tu zář.
(Zář očekávání)
Chtěl bych ti vyklopit, že v noci nespím strachy,
že splácím starý dluhy a počítám jen prachy.
Že moje rodina je jeden velký blázinec,
ale polykám ta slova, zavírám tu klec.
Místo toho říkám: "Rád čtu a chodím do lesa,"
a sleduju, jak tiše mizí tvoje kleslá nebesa.
Kdybych ti teď řekl, kdo vlastně uvnitř jsem,
že jsem ten labyrint a ne ten rovný zem,
utekla bys pryč, než dojíme ten dezert,
nechci ti hned zničit ten vymalovaný erbu čert.
[Chorus]
Lžeme si do očí, abychom se mohli mít rádi,
hrajeme normální, jenomže jsme vadní kamarádi.
Pravda je nebezpečná zbraň na prvním rande,
tak radši mlčíme v tý naší tichý, sladký bandě.
[Bridge]
(Build Up)
Možná i ty skrýváš svoje vlastní démony,
pod tím hezkým úsměvem, co voní po bonbóny.
Až jednou masky spadnou, možná budem v šoku,
že jsme dva blázni, co hledali se roku.
[Instrumental Break]
(Guitar solo, melodic and melancholic)
[Chorus]
Lžeme si do očí, abychom se mohli mít rádi,
hrajeme normální, jenomže jsme vadní kamarádi.
Pravda je nebezpečná zbraň na prvním rande,
tak radši mlčíme v tý naší tichý, sladký bandě.
[Outro (Instrumental)]
(Fade out with soft piano)