Dědictví hněvu

[Instrumental Intro] [Soft Piano Arpeggio] [Verse 1] Ten křik co slyšíš, to není síla (ne, ne), je to jen ozvěna co v srdci zbyla. Když na tebe útočí a má v očích zlost, je v tom skrytá jeho vlastní temná minulost. Dostal tu ránu, když byl ještě malej, teď ji posílá dál a celý svět je zlej. Není to démon, je jenom zraněný, tahá si s sebou v duši těžké kameny. Řetězec bolesti se táhne dlouhé roky, jsou to jen vystrašené, nejisté kroky. To co teď dává, to kdysi sám dostal, v tom chladném pekle kdysi dlouho zůstal. [Chorus] Zloba je dědictví, co nikdo nechce (nikdo nechce), přenáší se tiše a docela lehce. Kdo neumí plakat, ten musí kousat, vlastnímu stínu se nedá couvnout. [Post-Chorus] (Nedá se couvnout, ne) (Dědictví stínů, dědictví vin) [Instrumental Break] [Violin Solo] [Bridge] Za tou maskou netvora se tiše chvěje, malý kluk, co vůbec neví, co se děje. Musíš to vidět a zlomit ten kruh, než dojde vzduch (než dojde vzduch). [Chorus] Zloba je dědictví, co nikdo nechce (nikdo nechce), přenáší se tiše a docela lehce. Kdo neumí plakat, ten musí kousat, vlastnímu stínu se nedá couvnout. [Outro] (Zlomit ten kruh) Je to jen bolest... (Jen stará bolest) [Fade Out]