Pravda, co bolí víc než rány v kleci

[Instrumental Intro] [Soft Piano Melody] [Atmospheric Build] [Verse 1] [Melancholic Narrator] Novinové titulky dnes křičí černou barvou, osud si zahrál hru krutou a dost dravou. Byla to Adriána, co měla život před sebou, teď chladná rána na silnici tiše zebou. Třicet jedna roků, to je přece strašně málo, každý se teď ptá, co se tam vlastně stalo. Spojují ji s Gáborem, tím bijcem z MMA, ale v tom autě byla sama, křehká a bezbranná. [Verse 2] [Storytelling] Rodina teď promluvila, chtějí bránit její čest, že prý jela jako blázen? To je jedna ze lživých cest. Otec slzy utírá a říká jasnou větu, že nebyla žádný pirát, co chce ujet světu. Žádný stres a žádný spěch, prý jela klidně domů, osudová vteřina a náraz do stromů (do stromů). Nebyla to hádka, ani telefon u ucha, jen mokrá cesta, smyk a tichá porucha. [Instrumental Break] [Violin Solo] [Bridge] [Emotional] [Build Up] (Proč se to děje?) Proč zrovna ona, když měla plány veliké? (Osud se směje) V té pomačkané kleci, v té chvíli tragické. Jméno slavného bijce teď v každém článku svítí, ale tu pravou bolest cítí táta, co drží kvítí. (Je to pryč, všechno je pryč) Bulvár hledá kliky, tam kde srdce krvácí, realita je jiná, ta se těžko obrací. [Verse 3] [Resigned] Policie měří stopy, hledá důvod, hledá směr, ale život to nevrátí, to je ten krutý fér. Zbyla po ní prázdná židle a spousta otázek, život není Instagram, ani krásný obrázek. Rodina chce jenom klid a očistit její jméno, aby v tom hluku nebylo zapomenuto a ztraceno. Tak zhasla jedna hvězda, co nebyla v oktagonu, zbyl jen smutek v duši a ticho telefonu. [Outro (Instrumental)] [Fade Out] [End]