Píseň zpracovává téma odtržené gerontokracie v Davosu, kontrast mezi intelektuálními projevy a senilním mafiánstvím, a metaforu 'Alzheimera' jako ztráty kontaktu s realitou u světových elit.
[Instrumental Intro]
(V bílé tmě, v bílé tmě...)
[Verse 1]
Tryskáče sedají do bílé tmy, tam nahoře v horách,
vraští se čela, co dávno už neví, jak chutná strach.
Číšníci dolévají víno těm, co svět už jenom brzdí,
zatímco dole v údolí, mráz okenice mrazí.
Řečníci mluví o zítřku s dechem minulých století,
pravda se ztrácí v závějích jak staré smetí.
[Verse 2]
Vysoké stropy a koberce tlumí kroky moci,
Mark Carney cituje Havla do hluboké noci.
Ale hned vedle ten stín, co má gesta jak mafián,
v senilním tanci se točí, sám sebou uctíván.
Kontrasty řežou do očí víc než ten ostrý led,
plánují budoucnost, ač sami jsou jenom jed.
[Chorus]
Tam nahoře v mracích se ztrácí paměť světa,
elita tančí a neví už, která bije (která bije).
Je to Alzheimer v palácích, poslední, smutná věta,
když rozum odešel a zůstala jenom zmije.
Zapomněli, kým byli, a neví, kým chtějí být,
jenom se snaží ten starý svět v dlaních zachytit.
[Verse 3]
Digitální hrozby a pátá kolona u brány,
utahují šrouby, zatímco zní fanfáry a orgány.
Veřejná média dusí se pod tíhou cizích zájmů,
všichni se usmívají v tom nablýskaném podnájmu.
Slovensko poslalo pozdrav přímo z temných archivů,
Kágébák diplomatem, no to je vskutku k podivu.
[Chorus]
Tam nahoře v mracích se ztrácí paměť světa,
elita tančí a neví už, která bije (která bije).
Je to Alzheimer v palácích, poslední, smutná věta,
když rozum odešel a zůstala jenom zmije.
Zapomněli, kým byli, a neví, kým chtějí být,
jenom se snaží ten starý svět v dlaních zachytit.
[Instrumental Break]
(Tma padá na sníh... tma padá...)
[Verse 4]
Šampaňské ve sklenkách už dávno, dávno zvětralo,
jako by se to všechno už kdysi jednou stalo.
Rusko se směje a tahá za nitky loutek v sále,
a staří králové si hrají na svém malém bále.
Dějiny se opakují, protože je nikdo nečte,
až se probudí, bude pozdě, to si přičtěte.
[Chorus]
Tam nahoře v mracích se ztrácí paměť světa,
elita tančí a neví už, která bije (která bije).
Je to Alzheimer v palácích, poslední, smutná věta,
když rozum odešel a zůstala jenom zmije.
Zapomněli, kým byli, a neví, kým chtějí být,
jenom se snaží ten starý svět v dlaních zachytit.
[Outro (Instrumental)]