Cover art: Elita v horách co ztratila paměť i tvář

Elita v horách co ztratila paměť i tvář

2026-01-29 · Hudba · 5:57

Píseň zpracovává téma odtržené gerontokracie v Davosu, kontrast mezi intelektuálními projevy a senilním mafiánstvím, a metaforu 'Alzheimera' jako ztráty kontaktu s realitou u světových elit.

Pustit v playeruArchiv dneHudba

Lyrics

[Instrumental Intro] (V bílé tmě, v bílé tmě...) [Verse 1] Tryskáče sedají do bílé tmy, tam nahoře v horách, vraští se čela, co dávno už neví, jak chutná strach. Číšníci dolévají víno těm, co svět už jenom brzdí, zatímco dole v údolí, mráz okenice mrazí. Řečníci mluví o zítřku s dechem minulých století, pravda se ztrácí v závějích jak staré smetí. [Verse 2] Vysoké stropy a koberce tlumí kroky moci, Mark Carney cituje Havla do hluboké noci. Ale hned vedle ten stín, co má gesta jak mafián, v senilním tanci se točí, sám sebou uctíván. Kontrasty řežou do očí víc než ten ostrý led, plánují budoucnost, ač sami jsou jenom jed. [Chorus] Tam nahoře v mracích se ztrácí paměť světa, elita tančí a neví už, která bije (která bije). Je to Alzheimer v palácích, poslední, smutná věta, když rozum odešel a zůstala jenom zmije. Zapomněli, kým byli, a neví, kým chtějí být, jenom se snaží ten starý svět v dlaních zachytit. [Verse 3] Digitální hrozby a pátá kolona u brány, utahují šrouby, zatímco zní fanfáry a orgány. Veřejná média dusí se pod tíhou cizích zájmů, všichni se usmívají v tom nablýskaném podnájmu. Slovensko poslalo pozdrav přímo z temných archivů, Kágébák diplomatem, no to je vskutku k podivu. [Chorus] Tam nahoře v mracích se ztrácí paměť světa, elita tančí a neví už, která bije (která bije). Je to Alzheimer v palácích, poslední, smutná věta, když rozum odešel a zůstala jenom zmije. Zapomněli, kým byli, a neví, kým chtějí být, jenom se snaží ten starý svět v dlaních zachytit. [Instrumental Break] (Tma padá na sníh... tma padá...) [Verse 4] Šampaňské ve sklenkách už dávno, dávno zvětralo, jako by se to všechno už kdysi jednou stalo. Rusko se směje a tahá za nitky loutek v sále, a staří králové si hrají na svém malém bále. Dějiny se opakují, protože je nikdo nečte, až se probudí, bude pozdě, to si přičtěte. [Chorus] Tam nahoře v mracích se ztrácí paměť světa, elita tančí a neví už, která bije (která bije). Je to Alzheimer v palácích, poslední, smutná věta, když rozum odešel a zůstala jenom zmije. Zapomněli, kým byli, a neví, kým chtějí být, jenom se snaží ten starý svět v dlaních zachytit. [Outro (Instrumental)]

Další songy

PředchozíDalší