Když se voda opřela do kol a změnila svět

[Intro] [1. sloka] Mistr v dílně sklání hlavu, dláto řeže do dřeva, cechy přísně střeží řád, co se léta neměnil. Každý výrobek je originál (je originál), nikdo netuší, že čas se právě nachýlil. [2. sloka] Jenže šlechta vidí zlato tam, kde voda teče z hor, Waldstein i Kinský chtějí víc než jenom daně. Staví první dlouhé haly (dlouhé haly), mění rytmus, mění vzor, soustředí tam levné dlaně. [Refrén] A kola se točí, hřídel sílu přenáší, rodí se nová doba, co starý klid zaplaší. Ještě tu není pára, jen voda, dřevo a svaly (jen voda a svaly), industrie vstává, aby dějiny přepsaly. [3. sloka] Textilky v podhůří, bělidla na zelené trávě, lesy mizí v pecích sklářů, oheň nespí. Kdo dřív dělal sám, teď je jen součást (jen součást), v soukolí, co drtí staré české cesty. [Refrén] A kola se točí, hřídel sílu přenáší, rodí se nová doba, co starý klid zaplaší. Ještě tu není pára, jen voda, dřevo a svaly (jen voda a svaly), industrie vstává, aby dějiny přepsaly. [4. sloka] Manufaktura není továrna, ale brána je už dokořán, stovky rukou na jednom místě, jeden cíl. Konec tichých dílen, přichází hluk (přichází hluk), svět se navždy změnil v tenhle jediný díl. [Refrén] A kola se točí, hřídel sílu přenáší, rodí se nová doba, co starý klid zaplaší. Ještě tu není pára, jen voda, dřevo a svaly (jen voda a svaly), industrie vstává, aby dějiny přepsaly. [Outro]