Sen o městě z červených cihel, co obouvá celý svět

[Intro] [1. sloka] Uprostřed moravských kopců, kde dřív bylo jen bláto, rozhodl se jeden muž, že změní tohle státo (změní státo). Tomáš Baťa kreslí plány, jak má vypadat svět, kde se čas měří na vteřiny a nikdo nesmí posedět. Z cihel staví impérium, co nemá žádné stropy, z malé dílny roste gigant pro celou Evropu. Každý pohyb má svůj smysl, každý krok je změřený, starý svět se hroutí k zemi, nový je už stvořený. [Refrén] Továrna na republiku, co obouvá všechny lidi, systém, který neuhne a každou chybu vidí. Jedna cena, jeden cíl, miliony párů bot, zní to jako orchestr, co hraje jenom pro život. [2. sloka] Domek vedle domku stojí, všechno v jedné lajně, život podle pravítka, a ne žít jenom tajně (jenom tajně). Mladí muži, mladé ženy, škola práce pro všechny, jsme tu jako jedna rodina, co plní svoje sny. Americký sen se plní uprostřed našeho kraje, pás se nikdy nezastaví, hudba strojů hraje. Kdo chce růst, ten musí makat, taková je dohoda, z potu a z tvrdé kůže rodí se tu svoboda. [Refrén] Továrna na republiku, co obouvá všechny lidi, systém, který neuhne a každou chybu vidí. Jedna cena, jeden cíl, miliony párů bot, zní to jako orchestr, co hraje jenom pro život. [3. sloka] Devatenáct set třicet dva, mlha padá na letiště, osud napsal černou tečku na tomhle hřišti (na hřišti). Junkers míří k zemi rychle, plameny a tichý pád, Tomáš odešel moc brzy, přestal rozkazy nám dát. Ale motor běží dál, i když kapitán už není, velké dílo přežije i tohle smutné zatmění. Zlín se leskne v červáncích a komíny dál kouří, myšlenka je silnější než ty největší bouře. [Refrén] Továrna na republiku, co obouvá všechny lidi, systém, který neuhne a každou chybu vidí. Jedna cena, jeden cíl, miliony párů bot, zní to jako orchestr, co hraje jenom pro život. [Outro]