Ocelové srdce tluče pro zítřky, které nikdy nepřišly

[Intro] [1. sloka] Vysoké pece hoří (hoří nocí), tavíme novou dobu, plakáty na zdech křičí hesla o velkém pokroku. Kladiva buší do rytmu, co někdo nahoře diktuje, každý, kdo tiše pochybuje, ten si to odpyká (odpyká). Stavíme chrámy z betonu a věříme na zázraky, že ocel a uhlí rozeženou ty černé mraky. Je to sen o síle, co nikdy nemá přestat růst, zbývá jen plnit normy a držet pevně půst. [Refrén] Výroba šťastných zítřků v oblacích síry a dýmu, plníme plány na sto procent, bez rýmu a bez zájmu. Ocelové město nespí, jen tiše polyká prach, místo slunce nám svítí jen tavenina a strach. (A zítřek stále nepřichází) [2. sloka] Hluboko pod zemí (pod zemí) se lámou rekordy, úderník na nástěnce sbírá svoje marné body. Řeky se barví do černa a lesy ztrácí dech, budujeme kolosy na hliněných nohou a na zádech (na zádech). Krajina mění tvář pod lžící rypadla, jako by veškerá naděje do šachty propadla. Ale v novinách se píše, že se máme skvěle, i když nám saze pomalu sedají na postele. [Refrén] Výroba šťastných zítřků v oblacích síry a dýmu, plníme plány na sto procent, bez rýmu a bez zájmu. Ocelové město nespí, jen tiše polyká prach, místo slunce nám svítí jen tavenina a strach. (A zítřek stále nepřichází) [3. sloka] Beton a rezavé trubky, to je ten slíbený ráj, kde kdysi hučely stroje, dneska je tichý kraj. Ty šťastné zítřky zůstaly jen v titulcích starých novin, zbyly jen prázdné haly a stíny u komínů (u komínů). Generace odešly s mozoly na dlaních, zůstala jenom ozvěna v těch prázdných stráních. Sen se rozplynul jako pára nad chladící věží, a pravda o té době dneska už jen stěží běží. [Refrén] Výroba šťastných zítřků v oblacích síry a dýmu, plníme plány na sto procent, bez rýmu a bez zájmu. Ocelové město nespí, jen tiše polyká prach, místo slunce nám svítí jen tavenina a strach. (A zítřek už nikdy nepřijde) [Outro] [Outro]