Když ocelové paže začnou psát náš osud

[Intro] [Intro] Kladiva utichla a pára už dávno syčet přestala. Nová doba přichází, digitální a nestálá. Staré haly se mění v chrámy tichého pohybu. Kde není prostor pro lidskou chybu. [Před-refrén] Už nepotřebují spánek, nepotřebují jíst (vůbec jíst). Vidíme budoucnost psát na nepopsaný list. Stroje se učí, jak být lepší než my. Realita překonává ty nejdivočejší sny. [Refrén] Roboti nastupují tam, kde člověk dřív stál. Stroj běží potichu a jede pořád dál (pořád dál). Algoritmus řídí každý jeden přesný krok. Tohle je ten zlom, tohle je ten velký skok. Křemík a ocel teď vládnou světu bez únavy. Zatímco my hledáme smysl nové výpravy. [1. sloka] Továrny bez světel, tma v halách panuje. Umělá inteligence výrobu plánuje. Lidská ruka už se pásu ani nedotkne (nedotkne). Starý svět se před námi v tichosti odemkne. Efektivita roste a čísla letí do nebes. Co bude s námi zítra, to nevíme dnes. [Refrén] Roboti nastupují tam, kde člověk dřív stál. Stroj běží potichu a jede pořád dál (pořád dál). Algoritmus řídí každý jeden přesný krok. Tohle je ten zlom, tohle je ten velký skok. Křemík a ocel teď vládnou světu bez únavy. Zatímco my hledáme smysl nové výpravy. [2. sloka] Dvanáctá hodina odbila, kruh se uzavírá. Nová revoluce brány nám otevírá (otevírá). Už není cesty zpět, musíme se učit žít. S novými kolegy, co mají ocelový štít. Práce se mění, staré profese mizí pryč. Kdo drží kód, ten drží od budoucnosti klíč. [Refrén] Roboti nastupují tam, kde člověk dřív stál. Stroj běží potichu a jede pořád dál (pořád dál). Algoritmus řídí každý jeden přesný krok. Tohle je ten zlom, tohle je ten velký skok. Křemík a ocel teď vládnou světu bez únavy. Zatímco my hledáme smysl nové výpravy. [Outro] [Outro] Stroje nikdy nespí (nikdy nespí). Svět se točí dál. A my hledáme místo... Kde bychom mohli stát. [Outro]