Když kamery dostaly rozum a kluci vydělali balík

[Intro] [1. sloka] Adam a Filip a Petr, parta co má vizi (mají vizi), nechtěli jen koukat, jak jim šance zmizí. Učí stroje vidět to, co člověk často přehlédne, chytré oko kamery se z rohu tiše rozhlédne. Není to sci-fi, je to kód a taky tvrdá práce, roky psaní algoritmů, žádná levná legrace. Iterait roste, systém šlape jako hodinky, už to nejsou jenom kluci, už to nejsou novinky. [Refrén] Stovky milionů letí vzduchem, podpis na papír (na papír), český nápad dobyl svět a trefil netopýr. Verkada to bere všechno, exit jako hrom, zasadili v křemíkovém údolí svůj strom. [2. sloka] AI mánie jede, všichni chtějí urvat podíl (urvat podíl), kdo vsadil na vidění, ten se trefil přesně do díl. Algoritmus pozná, kdo prochází zrovna vrátnicí, stamiliony korun teďka šustí klukům v čepici. Technologie co chrání, a nebo velký bratr? Na to se teď neptáme, zisk vystřelil jak katr. Z nuly až na vrchol, ta cesta byla trnitá, ale tahle velká sázka byla zlatem obšitá. [Refrén] Stovky milionů letí vzduchem, podpis na papír (na papír), český nápad dobyl svět a trefil netopýr. Verkada to bere všechno, exit jako hrom, zasadili v křemíkovém údolí svůj strom. [3. sloka] Teď se píše historie, startup mění majitele (majitele), z kanceláře v Praze až pro světové ředitele. Není čas na sentiment, tenhle byznys nezná bratra, výtah jede nahoru, až do nejvyššího patra. Mladičký tým ukázal, že na to prostě má, úspěch chutná sladce, když ho svět objímá. Příběh končí prodejem, nebo teprve začíná? To ukáže čas, a ta jejich chytrá mašina. [Refrén] Stovky milionů letí vzduchem, podpis na papír (yeah), český nápad dobyl svět a trefil netopýr. Verkada to bere všechno, exit jako hrom, zasadili v křemíkovém údolí svůj strom. [Outro]