Příběh o pasti která čeká na každém rohu ulice

[Intro] [1. sloka] Ulice města mají tisíce očí (tisíce očí), čekají tiše, až do pasti vkročíš. Slibují zázraky a výhodný kurz, ale v dlani ti zůstane bezcenný kus. Janek to sleduje, stojí opodál, vidí tu hru, co herec rozehrál. Úsměv je návnada, slova jsou med, ale pod tím vším mrzne ledový jed. [Refrén] Je to jen divadlo, co draho zaplatíš, když pravdu hledáš, tak ji v lži utratíš. (Je to podvod), co tváří se jak sen, vezmou ti naději a vyhodí tě ven. Nikdy to nebyla fér hra, brácho, zbude jen prázdno a zvířené pracho. [2. sloka] Papíry šustí a ruce se kmitají, čísla nesedí, i když to tají (i když to tají). Dva tisíce korun za cár papíru, ušili boudu přímo na míru. Není to náhoda, je to systém, každý den chytí někoho s jistým pocitem, že udělal obchod roku, zatímco zloděj se směje po boku. [Refrén] Je to jen divadlo, co draho zaplatíš, když pravdu hledáš, tak ji v lži utratíš. (Je to podvod), co tváří se jak sen, vezmou ti naději a vyhodí tě ven. Nikdy to nebyla fér hra, brácho, zbude jen prázdno a zvířené pracho. [3. sloka] Kamera běží, i když není vidět, ti co tu kradou, by se měli stydět. Janek se ptá a oni nemají slova, zkouší to zítra na jiném znova. Ale dneska spadla klec a masky jsou dole, karty jsou vyložené na tomhle stole. Vidíš ten strach, když podvod praskne? Najednou světlo v jejich očích zhasne. [Refrén] Je to jen divadlo, co draho zaplatíš, když pravdu hledáš, tak ji v lži utratíš. (Je to podvod), co tváří se jak sen, vezmou ti naději a vyhodí tě ven. Nikdy to nebyla fér hra, brácho, zbude jen prázdno a zvířené pracho. [Outro]