Pod dlažbou spí tajemství co nikdo nezná

[Intro] [1. sloka] Kamenné uličky mlčí, když padne tma. Každý ten dům svůj vlastní příběh má. Není to jen kulisa pro fotky z výletu, cítíš tu tíhu (cítíš tu tíhu), co visí ve vzduchu. Lidé sem jezdí, koukají na kostely, ale to pravé srdce bije tam, kde by nechtěli. [2. sloka] Hluboko pod námi, kde světlo chybělo, tam se kdysi o životy házelo. Havíři v temnotách s kahanem v ruce, dávali království své vlastní srdce. Stříbrná horečka, lesk a pak bída, historie, co se pod fasádou hlídá. [Refrén] To město stříbra, co chtělo vládnout všem, kde se noc pod zemí měnila v jasný den. Pražský groš cinkal a svět se mu klaněl, dneska jen ozvěna zní z prázdných kašen. Kutná Hora (Kutná Hora), pýcha i pád, tajemství, co neumí jen tak spát. [3. sloka] Svatá Barbora tiše shlíží ze skály, chrání ty duše, co pro ni kutaly. Vlašský dvůr pamatuje ten nekonečný ruch, když mince padaly a ztěžknul vzduch. Není to jen o kostech srovnaných do pyramid, je to o síle, kterou museli v sobě mít. [Refrén] To město stříbra, co chtělo vládnout všem, kde se noc pod zemí měnila v jasný den. Pražský groš cinkal a svět se mu klaněl, dneska jen ozvěna zní z prázdných kašen. Kutná Hora (Kutná Hora), pýcha i pád, tajemství, co neumí jen tak spát. [4. sloka] Možná si myslíš, že znáš každou zkratku, že jsi tu viděl už každou tu památku. Ale zkus zabočit tam, kam nikdo nechodí, kde se ty staré stíny ze zdi vylodí. Není to muzeum, je to živá jizva země, co tiše šepce: "Nezapomeň na mě." [Refrén] To město stříbra, co chtělo vládnout všem, kde se noc pod zemí měnila v jasný den. Pražský groš cinkal a svět se mu klaněl, dneska jen ozvěna zní z prázdných kašen. Kutná Hora (Kutná Hora), pýcha i pád, tajemství, co neumí jen tak spát. [Outro]