[Intro]
[1. sloka]
Davy turistů se tlačí dole v úzké uličce,
každý chce fotku a mačká se na špičce.
Platí za věže a čekají v dlouhé řadě,
zatímco my mizíme nenápadně v zahradě.
Necháme ruch města pomalu za zády,
tohle místo neznají žádné davy ani armády.
Stačí jen vyšlápnout tenhle kopeček,
a máš pro sebe ten nejhezčí dáreček.
[Před-refrén]
Žádná brána, žádný turniket co pípá (co pípá),
žádný lístek co ti peněženku zdlouhá.
Jenom ty, obloha a ten božský klid,
tohle je přesně to, co jsi chtěl mít.
[Refrén]
Praha ti leží u nohou a nic to nestojí,
střechy se lesknou v tom podvečerním závoji.
Vidíš ten hrad a řeku co se líně točí,
tenhle pohled ti prostě otevře oči.
(Je to zdarma, je to tvý).
[2. sloka]
Vítr ti cuchá vlasy a slunce jde níž,
odtud máš k nebi o velký kus blíž.
Není tu tlačenice, nikdo do tebe nestrká,
jen ticho nad městem, co si tiše brouká.
Vidíš ty mosty jako malé hračky na vodě,
všechno je v naprosté a dokonalé pohodě.
Proč bys měl platit za výhled přes sklo,
když tady venku to kouzlo opravdu kleslo.
[Refrén]
Praha ti leží u nohou a nic to nestojí,
střechy se lesknou v tom podvečerním závoji.
Vidíš ten hrad a řeku co se líně točí,
tenhle pohled ti prostě otevře oči.
(Je to zdarma, je to tvý).
[Bridge]
Když zlatá hodinka barví fasády do ruda,
zjistíš že dole ve městě je to jen nuda.
Tady nahoře se zastavil čas (zastavil čas),
a celé město teď svítí jenom pro nás.
[Refrén]
Praha ti leží u nohou a nic to nestojí,
střechy se lesknou v tom podvečerním závoji.
Vidíš ten hrad a řeku co se líně točí,
tenhle pohled ti prostě otevře oči.
(Je to zdarma, je to tvý).
[Outro]
Ten nejlepší výhled je ten, co je svobodný,
krásný a přitom tak úžasně hodný.
[Outro]