Když cizinec nechá balík a Čech jen zaokrouhlí na padesát

[Intro] [1. sloka] Restaurace v centru města praská ve švech (zase plno). U okna sedí skupina, co mluví jenom cizí řečí. Číšník nese účet a v očích má tichou naději. Že dneska nájem zaplatí, když se mu poštěstí. Turista koukne na sumu, neřeší drobné v kapse. Pro něj je naše pivo levné, tak se prostě plácne. Vytahuje bankovky a nečeká nic zpátky. Pro personál je tenhle stůl jak výhra do pohádky. [Refrén] Cizinec s úsměvem nechá ležet stovky na stole. Čech to vezme matematicky, počítá to po škole. (Zaokrouhli to) říká tiše, když platí svůj guláš. Jiný kraj a jiný mrav, to prostě neudoláš. [2. sloka] O stůl vedle sedí pán, co chodí sem denně na menu. Kouká na lístek a hledá chybu v každém písmenu. Účet dělá sto čtyřicet osm korun přesně. Vytahuje peněženku a tváří se dost děsně. Loví mince, počítá to, nechce rozbít tisícovku. Nakonec tam položí přesně sto padesát, tu stovku. "To je dobrý," zamumlá a zvedá se ze židle. Dvě koruny navíc, to je byznys jako v sídle. [Refrén] Cizinec s úsměvem nechá ležet stovky na stole. Čech to vezme matematicky, počítá to po škole. (Zaokrouhli to) říká tiše, když platí svůj guláš. Jiný kraj a jiný mrav, to prostě neudoláš. [Bridge] Tady se nehraje na procenta, tady se hraje na zarovnání. Když je to sto devadesát devět, dýško ti nikdo nezachrání. Dvě kila a nazdar, (nazdar), díky za servis. Ale turista z New Yorku, ten jede jinej byznys. Vytáhne kalkulačku, počítá patnáct plus. Čech se potí, když má nechat dvacet korun kus. "To je dobrý" je zaklínadlo, co zná každej pingl. Když to slyšíš, víš, že v kase nezacinká cinkl. Jsme národ spořivej, koruna ke koruně. Ale když jsme v cizině, taky koukáme do tůně. Není to lakota, je to jen starej zvyk. Zaokrouhlit nahoru, to je náš trik (náš trik). [Refrén] Cizinec s úsměvem nechá ležet stovky na stole. Čech to vezme matematicky, počítá to po škole. (Zaokrouhli to) říká tiše, když platí svůj guláš. Jiný kraj a jiný mrav, to prostě neudoláš. [Outro]