Když se vlastní mysl ztrácí v inzulínové mlze

[Intro] [1. sloka] Robert Lustig varuje a data mluví jasně, mozek tiše hladoví, i když jíš úžasně. Není to jen o tloušťce, co vidíš v zrcadle, je to o energii, co mizí v chladné mlze (v chladné mlze). Cukr není odměna, je to pomalý jed, co ti bere budoucnost a ničí celý svět. [2. sloka] Inzulín stoupá vzhůru a blokuje ti přístup, k vlastním vzpomínkám, co měly pevný výstup. Říká se tomu stáří, ale je to proces, kdy mitochondrie v hlavě prožívají stres. Neuron za neuronem pomalu zhasíná, a tvoje vlastní já se v temnu zapomíná (zapomíná). [Refrén] Mozek hoří v cukru, tichý zánět se šíří, Alzheimer je cukrovka, co na tebe míří. Sladká lež na talíři, hořká pravda v hlavě, zachraň svoji mysl, dokud jsi ještě v právu. Nenech se ukolébat, že je to jen osud, změň to, co polykáš, dokud jsi tady a dosud. [3. sloka] Průmyslové jídlo je toxická hra s ohněm, každé sousto navíc je dalším chybným krokem. Metabolické zdraví je jediný štít, co ti dovolí na stáří jasnou mysl mít. Není to o dietě, je to o fungování, aby tvůj vlastní mozek neměl důvod k lhaní. [Refrén] Mozek hoří v cukru, tichý zánět se šíří, Alzheimer je cukrovka, co na tebe míří. Sladká lež na talíři, hořká pravda v hlavě, zachraň svoji mysl, dokud jsi ještě v právu. Nenech se ukolébat, že je to jen osud, změň to, co polykáš, dokud jsi tady a dosud. [4. sloka] Vidíš ty čtyři tečky na lékařském skenu? To je cena za pohodlí, za sladkou odměnu. Robert to říká přesně, inzulín je klíč, když ho necháš vládnout, rozum půjde pryč. Vrať se k opravdovosti, vynech chemii, nenech svou paměť padnout do apatie (do apatie). [Refrén] Mozek hoří v cukru, tichý zánět se šíří, Alzheimer je cukrovka, co na tebe míří. Sladká lež na talíři, hořká pravda v hlavě, zachraň svoji mysl, dokud jsi ještě v právu. Nenech se ukolébat, že je to jen osud, změň to, co polykáš, dokud jsi tady a dosud. [Outro]