Píseň zachycuje beznaděj generace tváří v tvář realitní krizi, kontrast mezi chladnou logikou investorů ('musíme stavět') a realitou lidí, kteří si nemohou dovolit domov.
[Intro]
[1. sloka]
Každé ráno koukám na ty stejné staré grafy,
čísla letí nahoru a nechtějí se vracet.
Slibovali dostupnost, teď zní to jako blafy,
v peněžence počítám, co nemůžu utracet.
Realitní magnáti prý znají lék na krizi,
stačí jenom míchat maltu, jeřáby zvedat výš.
Jenže můj sen o domově v té dálce nějak mizí,
a ty mi do očí jen prázdné sliby vždypy.
[Refrén]
Musíme stavět, slyším to ze všech stran (ze všech stran),
jenže cihly jsou drahé a sen se rozpadá.
Kdo zaplatí tu cenu, kdo má ten správný plán (správný plán),
když naděje na domov pomalu uvadá.
[2. sloka]
Říkají, že levnější to už nikdy nebude,
že trh je hladový a polyká naše sny.
Čekání na pád cen je sázka na osude,
co nám jen prodlužuje ty bezesné dny.
Bytů je prý málo a lidí stále více,
zákon trhu drtí ty, co chtějí jenom žít.
Zhasínám pomalu poslední hořící svíce,
ve světě, kde je luxus mít kam večer jít.
[Refrén]
Musíme stavět, slyším to ze všech stran (ze všech stran),
jenže cihly jsou drahé a sen se rozpadá.
Kdo zaplatí tu cenu, kdo má ten správný plán (správný plán),
když naděje na domov pomalu uvadá.
[Refrén]
Musíme stavět, slyším to ze všech stran (stále zní),
jenže cihly jsou drahé a sen se rozpadá.
Kdo zaplatí tu cenu, kdo má ten správný plán (správný plán),
když naděje na domov pomalu uvadá.
[Outro]
(Uvadá...)
Levnější to nebude...
(Nikdy ne...)
Musíme stavět...
[Outro]