Slunce, které jsme zamkli za dveřmi

[Intro] (Yeah) (Poslouchej) [1. sloka] Žijeme ve stínu, zatažené rolety (rolety dolů) Bojíme se paprsků jak nějaké kletby Mažeme se krémy, faktorem padesát A myslíme si, že tím budeme zdraví navždycky spát Ale Roger Seheult vidí, co se v těle děje Když se člověk před tím ohněm na obloze skreje Naše buňky křičí, chybí jim ten zdroj A my vedeme s přírodou ten nesmyslný boj Modré světlo z displejů nám pálí oči v noci A pak se divíme, že nejsme ve své moci [Refrén] Slunce není nepřítel, je to naše baterie (baterie) Bez infračervené síly v nás nic nepřežije Bojíme se rakoviny, ale ztrácíme svou paměť Demence číhá ve tmě, je to tichá závěť Mitochondrie vyhasnou, když nemají ten svit A my zapomínáme, kým jsme vlastně měli být (Kým jsme měli být) [2. sloka] Není to jen o tom, spolknout déčko v tabletě (to nestačí) Slunce proniká hlouběji v tomhle složitém světě Až osm milimetrů pod kůži, přímo do lebky A tam tvoří melatonin, ne jen pro hezké sny a pletky Je to štít pro tvůj mozek, co čistí ten rzivý nepořádek Ale my radši sedíme v kanceláři, řádek po řádku, řádek Seheult to říká jasně, je to velká lež (velká lež) Že se máš bát světla, když venku jdeš Melatonin... Není jen na spaní... Je to strážce... Uvnitř tvých buněk... A my ho zabíjíme tmou... (Zabíjíme tmou) [3. sloka] Dvě minuty ráno, jen se podívat do nebe A dopamin vystřelí, oživí rovnou tebe Ale my radši koukáme do zdi a čekáme na konec Zatímco nám v hlavě zvoní ten poslední zvonec Je to paradox doby, co nás sráží na kolena Chráníme si kůži, ale hlava je znavená Tak vyjdi ven a nech to teplo projít skrz kost Než ti vlastní mysl řekne: "Už mám toho dost" [Refrén] Slunce není nepřítel, je to naše baterie (baterie) Bez infračervené síly v nás nic nepřežije Bojíme se rakoviny, ale ztrácíme svou paměť Demence číhá ve tmě, je to tichá závěť Mitochondrie vyhasnou, když nemají ten svit A my zapomínáme, kým jsme vlastně měli být [Outro] (Nezapomeň na světlo...) (Nezapomeň...)