Tajemství ticha: Buď nebem, ne jen mraky co plují

[Intro] [1. sloka] Ráno se budím a ten hlas už tam čeká (čeká na mě), jako starý nepřítel, co se jen tak neleká. Říká mi, co jsem zkazil a co zase nezvládnu, tahá mě dolů, dokud na dno nepadnu. Je to smyčka, co se točí stále dokola (stále dokola), jedovatá slova, co mění se v olova. Chtěl bych utéct, ale není kam se skrýt, když ten vězeň i dozorce musí v jednom těle žít. [Refrén] Ale tajemství je v tom, přestat s tím bojovat (nebojuj), jen se nadechnout a tiše pozorovat. Nech ty myšlenky plout, nech je odejít, nemusíš každou bouři v sobě zachytit. Jen dýchej... (jen dýchej) [2. sloka] Představ si, že jsi nebe a myšlenky jsou mraky (jsou jen mraky), přijdou a odejdou, nezanechají stopy ani znaky. Ty nejsi ten hlas, co soudí a kříčí, to je jen ozvěna, co tvoji duši ničí. Jsou to jen bubliny, co prasknou, když se jich nedotkneš, nechytej se vlákna, nebo se v tom zase zasekneš. Klid není prázdno, klid je plný pochopení, že všechno, co bolí, se nakonec v ticho změní. [Refrén] Takže tajemství je v tom, přestat s tím bojovat (nebojuj), jen se nadechnout a tiše pozorovat. Nech ty myšlenky plout, nech je odejít, nemusíš každou bouři v sobě zachytit. Jen dýchej... (a nech to být) [3. sloka] Laskavost k sobě, to je ten pravý lék (jediný lék), zastavit válku a ukončit ten vztek. Podívej se na sebe jako na přítele, co potřebuje objetí a ne rány do těla. Ten soudce v hlavě ztrácí svoji moc, když mu místo boje popřeješ dobrou noc. V tom tichu jsi ty, skutečný a živý, osvobozený od té staré, falešné viny. [Refrén] Už víš, že tajemství je přestat bojovat (nebojuj), jen se nadechnout a tiše pozorovat. Nech ty myšlenky plout, nech je odejít, nemusíš každou bouři v sobě zachytit. Jen dýchej... (jsi volný) [Outro]