V okamžiku, kdy se svět rozpadl, se má duše začala hojit

[Intro] [Intro] Celý život jsem šplhal nahoru. Myslel jsem, že tam nahoře... tam nahoře bude klid. Ale na vrcholu hory fouká ten nejsilnější vítr. [1. sloka] Stavěl jsem impéria z ničeho a snů, spal jsem jen pár hodin, král bezesných dnů. Řídil jsem životy hvězd, co svět miloval, ale ve vlastním zrcadle jsem se jen schovával. Byl to závod, kde cílová páska neexistuje, kde každý úspěch jen další hlad slibuje. Moje jméno bylo značka, klíč k zamčeným dveřím, ale té lži, co jsem žil, už dávno nevěřím. [2. sloka] Pak se to otočilo, přišla ta rána z děl, miliony lidí křičely, že jsem to, co nechtěl. Stal jsem se symbolem všeho, co je v branži špatně, četl jsem o sobě věci, co bolely tak znatelně. Veřejný nepřítel číslo jedna, všude jen hluk, ztratil jsem rodinu, směr, i ten poslední zvuk. Domov se rozpadl, stěny se hroutily na zem, a já tam stál uprostřed, spálený mrazem. [Refrén] Muselo se to rozbít, abych se složil, musel jsem umřít, abych konečně ožil. Všechno to zlato se změnilo v prach, zmizel ten vítěz a zůstal jen strach. Ale v tom tichu, když odešel dav, našel jsem lék na svůj zničený stav. Když svět se mi rozpadl pod nohama, našel jsem sílu, co nebyla hraná. [Post-refrén] (Všechno se rozbilo) Abych se spravil. (Všechno se zřítilo) Abych se zbavil... Té masky. [3. sloka] Už nejsem manažer, co musí mít pravdu, ohýbat realitu pro cizí křivdu. Říkali mi Scooter, ten, co všechno vyřeší, ale Scott uvnitř křičel, že ho to netěší. Teď vidím své děti a vnímám ten čas, co protekl mezi prsty, když zněl jenom bass. Odejít z vrcholu není prohra, je to čest, vystoupit z kolotoče a nezatnout pěst. [Refrén] Muselo se to rozbít, abych se složil, musel jsem umřít, abych konečně ožil. Všechno to zlato se změnilo v prach, zmizel ten vítěz a zůstal jen strach. Ale v tom tichu, když odešel dav, našel jsem lék na svůj zničený stav. Když svět se mi rozpadl pod nohama, našel jsem sílu, co nebyla hraná. [4. sloka] Není to o tom, kdo vyhrál ten spor, kdo má víc peněz nebo kdo zdolal hor. Je to o klidu, když večer jdeš spát, že se nemusíš zítřka a titulků bát. Odpouštím sobě i těm, co mě soudí, štěstí už v bludišti marně nebloudí. Jsem jenom člověk, co chyboval moc, ale po každé tmě přece končí noc. [Refrén] Muselo se to rozbít, abych se složil (abych se složil), musel jsem umřít, abych konečně ožil (konečně ožil). Všechno to zlato se změnilo v prach, zmizel ten vítěz a zmizel i strach. Ale v tom tichu, když odešel dav, našel jsem lék na svůj zničený stav. Když svět se mi rozpadl pod nohama, našel jsem sílu... [Outro] Co nebyla hraná. Už nejsem Scooter. Jsem jen já.