Když vidíš záda sousedů co utíkají pryč

[Intro] [1. sloka] Vidím ty domy a ulice mého dětství, jak se mění tváře a mizí sousedství. Nebylo to o nás, ale o strachu v nich, viděla jsem záda, když mizel jejich smích (mizel smích). [2. sloka] Balili kufry, když jsme přišli blíž, jako by naše kůže byla pro ně kříž. Nebyl to zločin, co bys viděl ve zprávách, ale tichý úprk, co se ztrácí v obavách (ve velkých obavách). [Refrén] Je to jako velká lež, co nám svět namluvil, že nejsme dost dobří, kdo tenhle plán smluvil? Utíkali pryč, jen kvůli barvě tváře, zhasínali světla a tlumili své záře. [3. sloka] Michelle se ptala, co udělala špatně, proč se ty dveře zavírají tak chvatně. Systém byl nastavený, aby nás rozdělil, každý ten odchod se do srdce vystřelil (přímo vystřelil). [Refrén] Je to jako velká lež, co nám svět namluvil, že nejsme dost dobří, kdo tenhle plán smluvil? Utíkali pryč, jen kvůli barvě tváře, zhasínali světla a tlumili své záře. [4. sloka] Dneska už víme, že strach má velké oči, ale tenkrát se zdálo, že svět se točí jen kolem útěku a prázdných ulic, kde zůstal jen stín a pár bledých líc (jen bledých líc). [Refrén] Je to jako velká lež, co nám svět namluvil, že nejsme dost dobří, kdo tenhle plán smluvil? Utíkali pryč, jen kvůli barvě tváře, zhasínali světla a tlumili své záře. [Outro]