Dva roky do konce světa jak ho známe teď

[Intro] [1. sloka] Tikají hodiny, dvacet čtyři měsíců zbývá Kancelář prázdná, jenom monitor se dívá Kód se píše sám a nepotřebuje ruce Je to tichá, ale absolutně brutální revoluce [2. sloka] Agenti v síti jako digitální mravenci Dělají tvou práci, zatímco ty spíš, šílenci Marketing, texty a složitá analýza dat Už není kam se schovat, už není kam se bát [Před-refrén] Nikdo nekřičí a nikdo nestávkuje (nikdo ne) Jen server tiše a chladně kalkuluje Starý svět končí, vidíš ten nápis na zdi (Už to začalo) [Refrén] Co budeš dělat, až se systém zeptá (co dál?) Jestli jsi nutný, nebo jenom epocha (epocha) Dva roky utečou jako voda v řece A my tu stojíme v té digitální kleci (Nahrazený strojem) [Post-refrén] [3. sloka] Není to sci-fi, je to zítřejší ráno To, co ses učil roky, je teď prostě smazáno Kreativita? Stroj ji má dneska taky Rozhání naše sny jako vítr těžké mraky [Refrén] Co budeš dělat, až se systém zeptá (co dál?) Jestli jsi nutný, nebo jenom epocha (epocha) Dva roky utečou jako voda v řece A my tu stojíme v té digitální kleci [4. sloka] Adaptuj se, nebo zmizíš v propadlišti dějin Nová doba nezná soucit, nezná pojem vteřin Rychlost je měna a efektivita je král A člověk se ptá, jestli vůbec za něco stál [Refrén] Co budeš dělat, až se systém zeptá (co dál?) Jestli jsi nutný, nebo jenom epocha (epocha) Dva roky utečou jako voda v řece A my tu stojíme v té digitální kleci [Outro]