Kódování reality a skok do neznámé digitální propasti

[Intro] [Intro] Svět se mění pod rukama. Není cesty zpět. Slyšíš ten zvuk? To je budoucnost, co nám dýchá na záda. [Před-refrén] Algoritmy píšou noty našeho osudu, už dávno neplatí to, co bylo po soudu. Hranice mizí a realita praská (realita praská), technologie je ta nejtvrdší maska. [Refrén] Rychlostí zvuku se řítíme tmou (řítíme tmou), virtuální světy se stávají hrou (stávají hrou). Kde končí člověk a začíná kód? Hledáme v chaosu ten správný bod. Beck to vidí jasně, ten signál je silný, budoucnost není sen, je to stav neomylný. [1. sloka] Sledujeme obrazovky, co nám kradou čas, umělá inteligence mění tón i hlas. Co bylo včera sci-fi, dneska máme v dlani, technologie běží jak splašení vraní. Už nejde jen o hry a ty neonové meče, doba nám, přátelé, příliš rychle teče (tak rychle teče). Musíme chápat, kam tenhle vlak míří, než se ten digitální prach úplně zvíří. [Refrén] Rychlostí zvuku se řítíme tmou (řítíme tmou), virtuální světy se stávají hrou (stávají hrou). Kde končí člověk a začíná kód? Hledáme v chaosu ten správný bod. Beck to vidí jasně, ten signál je silný, budoucnost není sen, je to stav neomylný. [Bridge] Máme strach z toho, co sami jsme stvořili, abychom se v jedničkách a nulách neponořili. Je to nástroj, ne vládce, to musíme znát, jinak se budeme vlastního stínu bát. [Refrén] Rychlostí zvuku se řítíme tmou (řítíme tmou), virtuální světy se stávají hrou (stávají hrou). Kde končí člověk a začíná kód? Hledáme v chaosu ten správný bod. Beck to vidí jasně, ten signál je silný, budoucnost není sen, je to stav neomylný. [Outro] [Outro] [Outro]