Když tě zradí krev a otčím vidí jen barvu kůže

[Intro] (Je to dlouhá cesta...) (Od nuly až sem...) [1. sloka] Otčím se díval skrz mě, jako bych byl jenom stín, barva mý kůže byla pro něj ten největší plyn. Doma jen dusno a slova co řežou jak nůž, musel jsem vyrůst rychle a být jako muž. Nikdo mě nechápal, byl jsem tam cizí a sám (úplně sám), hledal jsem cestu ven, kudy se z pekla vydám. [Refrén] Vlastní krev zradila, bratr mi vzal co jsem měl, s penězi v ruce jsem tenkrát zacházet neuměl. Všechno se rozpadlo, důvěra shořela v prach (na prach), zůstal jen pocit viny a v duši ten studený strach. [Post-refrén] (Musel jsem vstát) Nikdo mi nepodal ruku, když jsem byl na dně. (Musel jsem jít) Naučit se žít a nekončit zas tak vadně. [2. sloka] První velký balík, co zmizel rychle jak dým, neuměl jsem šetřit, byl jsem jak v transu pod tím. Myslel jsem, že to tak zůstane už napořád, že budu král světa a že mě má každej rád. Pak přišel pád na zem a tvrdá lekce od života (tvrdá lekce), že úspěch bez rozumu je jenom slepá drahota. [Refrén] Vlastní krev zradila, bratr mi vzal co jsem měl, s penězi v ruce jsem tenkrát zacházet neuměl. Všechno se rozpadlo, důvěra shořela v prach (na prach), zůstal jen pocit viny a v duši ten studený strach. [Refrén] Vlastní krev zradila, bratr mi vzal co jsem měl, s penězi v ruce jsem tenkrát zacházet neuměl. Všechno se rozpadlo, důvěra shořela v prach (na prach), zůstal jen pocit viny a v duši ten studený strach. [Outro]