Temná pravda o tom koho milujeme a proč

[Intro] (Nehledáš štěstí...) (Hledáš to, co znáš...) [1. sloka] Potkáš někoho, kdo je na tebe vážně hodný (tak hodný), připadá ti nudný, chybí tam ty ostré body. Pak přijde někdo, kdo tě chladně ignoruje, a tvoje srdce křičí, že tohle to pravé tu je. Alain nám říká, že je to jen past v hlavě, vracíš se tam, kde ses kdysi cítil dravě. Nehledáš radost, jen známou bolest z dětství, tohle je prokletí, co ničí všechna štěstí. [Refrén] Láska není instinkt, je to těžká škola (těžká škola), proč nás to vždycky k těm složitým zavolá? Chceme, aby nám četli myšlenky bez slov, vracíme se zpátky do starých dětských snov. (Do starých snov...) [2. sloka] Trucuješ v koutě a mlčíš jako hrob (jako hrob), čekáš, že on pochopí ten tvůj tichý strop. Romantismus lhal, že ten pravý všechno ví, že stačí jeden pohled a tajemství se vyjeví. Ale nikdo ti do hlavy nevidí, to je ten klam, musíš to říct nahlas, abys nebyl úplně sám. Jinak se utopíš ve vlastním očekávání, a zbyde jenom ticho a marné vyčkávání. [Refrén] Láska není instinkt, je to těžká škola (těžká škola), proč nás to vždycky k těm složitým zavolá? Chceme, aby nám četli myšlenky bez slov, vracíme se zpátky do starých dětských snov. (Slepá cesta...) [Refrén] Láska není instinkt, je to těžká škola (těžká škola), proč nás to vždycky k těm složitým zavolá? Chceme, aby nám četli myšlenky bez slov, vracíme se zpátky do starých dětských snov. [Outro] Musíme se naučit milovat znova (znova). Zahodit ty stará a nefunkční slova. Není to o tom najít dokonalý klid, ale pochopit bouři a umět v ní žít. [Outro] [Outro]