Když inzulín spí a tělo začíná žít

[Intro] [1. sloka] Počítáš každé sousto a myslíš, že to stačí (že to stačí), Běháš hodiny a váha tě jen v botách tlačí. Zapomeň na rovnice, co ti lhaly dlouhé roky, Tělo není kalkulačka pro tvé další kroky. [2. sloka] Je tu jeden strážce, co brány pevně zavírá (zavírá), Inzulín je král, co tuky nikdy nesbírá. Dokud plave v krvi, jsi v režimu ukládání, Marné je tvoje věčné a smutné hladování. [Refrén] Musíš vypnout ten spínač a nechat ho spát, Jen tak se naučíš své vlastní tělo znát. Cukr musí zmizet, aby oheň mohl plát, Tohle je jediná cesta, jak tukům mat dát. [Post-refrén] (Dej tomu čas, dej tomu čas) Nech klesnout hladinu a uslyšíš ten hlas. (Spaluješ tuk, spaluješ tuk) Konečně to funguje, aniž bys dělal hluk. [3. sloka] Šest jídel denně je past na tvou mysl (na tvou mysl), Každá svačina zvedá ten hormonální smysl. Nech tělo vydechnout a dej mu dlouhou pauzu, Jinak se motáš pořád ve stejném klamu a úrazu. [Refrén] Musíš vypnout ten spínač a nechat ho spát, Jen tak se naučíš své vlastní tělo znát. Cukr musí zmizet, aby oheň mohl plát, Tohle je jediná cesta, jak tukům mat dát. [4. sloka] Změň palivo v motoru a zbav se té zátěže, Glukóza je pryč a tuk teď drží otěže. Energie stoupá a mlha se rychle rozplývá, Tvoje nová síla se v buňkách ukrývá. [Refrén] Musíš vypnout ten spínač a nechat ho spát, Jen tak se naučíš své vlastní tělo znát. Cukr musí zmizet, aby oheň mohl plát, Tohle je jediná cesta, jak tukům mat dát. [Outro]