Michelle a stín muže který neměl nikdy být otcem

[Intro] [1. sloka] Michelle se krčí v koutě kde stíny tančí vals, malá holka v domě kde se zastavil čas. Její otec není hrdina z dětských knížek, na stěně visí obrácený křížek (a strach). Není to domov ale studená cela, viděla věci co vidět neměla. Zamyká pocity hluboko do sebe, modlí se potichu a hledí do nebe. [Refrén] Když krev není voda ale černý jed, zhroutí se ti pod nohama celý svět. Ten koho máš volat táto je tvůj kat, naučil tě jedinou věc a to je se bát. (Jenom se bát) [2. sloka] Noci jsou dlouhé a plné divných zvuků, Michelle cítí chlad jeho těžkých rukou. Šeptá jí nesmysly o moci a síle, kradl jí dětství a každou hezkou chvíli. Říkal že peklo je domov a ráj, že oni dva spolu tu hru dohrát maj. Ona jen doufala že jednou uteče, zatímco po tváři slza jí poteče. [Refrén] Když krev není voda ale černý jed, zhroutí se ti pod nohama celý svět. Ten koho máš volat táto je tvůj kat, naučil tě jedinou věc a to je se bát. (Jenom se bát) [3. sloka] Teď už je dospělá a jizvy stále pálí, ty roky hrůzy se zdají tak vzdálený. Ale když zavře oči vidí jeho tvář, otce co zhasínal v jejím srdci zář. Michelle přežila peklo na zemi, s duší svázanou těžkými řetězy. Ale stojí tu pevně a dýchá vzduch, i když jí otec vzal zrak i sluch. [Refrén] Když krev není voda ale černý jed, zhroutí se ti pod nohama celý svět. Ten koho máš volat táto je tvůj kat, naučil tě jedinou věc a to je se bát. (Už se nemusíš bát) [Outro] [Outro]