Příběh o tom jak se nevinná láska změnila v noční můru na

[Intro] [1. sloka] Všechno to začalo tak sladce, jako ve filmu, řekl mi, že jsem ta jediná, co dává smysl jemu. Věřila jsem každému slovu, co mi tehdy šeptal, na cenu mé duše se mě tenkrát nikdo nezeptal. Chtěla jsem jen utéct pryč a najít kousek nebe, netušila jsem, že tím ztratím hlavně sama sebe. Byl to princ, co sliboval zámky ze zlata, teď je moje budoucnost špinavá a proklatá. [2. sloka] Najednou se zamkly dveře a úsměv z tváře zmizel, řekl mi, že láska něco stojí, ať nečekám přízeň. První facka bolela míň než ta zrada v jeho očích, svět se se mnou zatočil a dodnes se točí (stále točí). Vzal mi moje doklady a dal mi cizí jméno, moje vlastní já bylo v tu chvíli zapomenuto. Stála jsem tam v chladu, kde pouliční lampy svítí, chycená jak malá moucha v pevné pavoučí síti. [Bridge] Noc se táhne jako roky (roky bez konce), jsem jen tělo bez duše v téhle cizí ponorce. Strach mi svázal ruce pevněji než jakýkoliv provaz, v zrcadle se dívám na svůj rozbitý obraz. Křičela jsem o pomoc, ale nikdo neslyšel, naděje je plamínek, co dávno vyhořel. Každé auto, co zastaví, bere kousek mě, zůstala jen prázdnota v téhle hrozné tmě. [3. sloka] Alia je jméno, co mi zbylo z minula, vzpomínka na holku, co se v dálce rozplynula. Už nepočítám dny, co splývají v jeden stín, jenom doufám, že se jednou z téhle noční můry vzbudím. Cesta zpátky neexistuje, mosty shořely, zůstaly jen jizvy, co se nikdy nezacelily. Prosím, nechte mě jít (nechte mě jít), chtěla jsem jen milovat a prostě volně žít. [Outro] [Outro]