Temná noc kdy Raven hledá ztracenou naději

[Intro] [1. sloka] Raven sedí ve stínu a počítá svý jizvy, svět venku je cizí a dává marný výzvy. Do ráje co neexistuje, jenom chvilku hřeje (chvilku hřeje), zase padá dolů tam, kde nikdo neví, co se děje. Barvy světa šednou a zorničky se úží, trny starých růží se jí zabodly do kůží. Slibovala včera, že tohle byl fakt konec, ale v hlavě jí dál zvoní ten feťáckej zvonec. [Refrén] Je to prokletí co v krvi pálí jako oheň, každý další den je jenom prohraná povodeň (prohraná povodeň). Volání o pomoc co tichne v prázdným sále, Raven bloudí v kruhu a padá stále dále. [2. sloka] Zrcadlo jí ukazuje tvář, kterou už nezná, byla kdysi silná, teď je křehká a jen hvězdná. Prach na starých fotkách a ticho v telefonu (v telefonu), prodala by duši za gram, jen pro tu fazónu. Chladný rána v parku, kde nikdo ruku nepodá, všechna ta svoboda je jenom krutá nehoda. Matka pláče doma, ale Raven to už neslyší, hlasy v její hlavě jsou teď mnohem bližší. [Refrén] Je to prokletí co v krvi pálí jako oheň, každý další den je jenom prohraná povodeň (prohraná povodeň). Volání o pomoc co tichne v prázdným sále, Raven bloudí v kruhu a padá stále dále. [3. sloka] Říkala že naposled, už tisíckrát to lhala, sama sobě věřila, když ráno zase vstala. Ale démon na rameni šeptá sladký sliby (sladký sliby), Raven hledá cestu ven skrz všechny svoje chyby. Tělo křičí bolestí a mysl prosí o klid, už nemá sílu bojovat, už nemá kam jít. Možná zítra vyjde slunce a spálí tenhle stín, ale dneska v noci vládne jenom heroin. [Refrén] Je to prokletí co v krvi pálí jako oheň, každý další den je jenom prohraná povodeň (prohraná povodeň). Volání o pomoc co tichne v prázdným sále, Raven bloudí v kruhu a padá stále dále. [Outro]