Když si pětina dětí ubližuje a učitel neví kudy kam

[Hook] Je jich pětina (pětina), co skrývá rány pod rukávy. A my stojíme u tabule a děláme, že jsme zdraví. [1. sloka] Ve třídě sedí třicet hlav, co koukaj do mobilů, (do mobilů) každej pátej z nich však ztrácí životní sílu. Nosí dlouhý mikiny, i když je venku vedro, (strašný vedro) učitel píše křídou, v břiše mu ztuhlo jádro. Nevidí ty signály, co křičí z poslední lavice, psychika dětí dneska překročila hranice. Pětina dospívajících si tělo záměrně ničí, zatímco dospělí jenom tupě do zdi čučí. [2. sloka] Kantor má diplom na matiku a taky na děják, (na děják) když vidí jizvy na kůži, je v šoku jako žák. Nikdo ho neučil, jak zvládnout tuhle krizovku, tak radši dělá, že píše jenom další písemku. Nejsou tu postupy a chybí jasný manuál, (manuál) jako by se celej sbor jenom tý pravdy bál. Bezradnost v očích, když zazvoní na přestávku, systém je nepřipraven, prohrává tuhle sázku. [Bridge] Není to móda, je to volání o pomoc, (o pomoc) když bolest na duši přebírá nad tělem moc. Experti chybí a školy jsou v úzkých, kráčíme po střepech, po cestách kluzkých. Záměrný ubližování není jen zlá fáma, neví si rady táta a neví ani máma. Učitel tápe, nemá nástroj, nemá štít, nevíme, jak tyhle děti v pádu zachytit. [3. sloka] Píšeme poznámky a dáváme pětky za úpravu, (za úpravu) přitom nám uniká, že ztrácíme celou popravu. Prevence kulhá na obě nohy někde vzadu, marně tu hledáme moudrou a dobrou radu. Děti si ubližují, aby necítily ten tlak, a školství ujíždí tenhleten varovnej vlak. Je únor dvacet šest a stále nevíme kudy, (nevíme kudy) chceme jen učit fakta, ne řešit cizí osudy. [Outro] (Nevíme kudy...) (Pětina třídy...) [Outro]