[Intro]
Ve Washingtonu se chystají velké věci, (velké věci)
Donald má plány a nejsou to jen kecy.
[1. sloka]
Donald Trump sedí a kreslí si čáry,
chce stavbu, co předčí i antické dary.
Lincolnův památník prý vypadá malý,
tak mu tam postaví betonové svaly. (Yeah)
Neoklasika, to je ten správný styl,
aby každý věděl, kdo tu šéfem byl.
Chtěl by to větší než v Paříži bránu,
připravte bagry na brzkou ránu.
Abraham Lincoln v křesle jen zírá,
jak se mu výhled pomalu svírá.
[Refrén]
Oblouk svobody, co sahá do mraků,
zastíní historii bez velkých zázraků. (Bez zázraků)
Lincoln je ve stínu, už není vidět,
za tuhle pýchu se budeme stydět?
Nebo je to krása, co dech nám všem bere?
Hlavně že se to tam někam nacpe a vdere.
[2. sloka]
Architekti potí krev nad tímhle plánem,
jak udělat oblouk, co stane se pánem.
Západní strana, tam má to stát,
kritici křičí, že začnou se bát.
Prý je to marnivost, ego a pýcha,
z historie města se stává jen lícha. (Poslouchej)
Vítězný oblouk pro hrdiny prý,
ale spíš to vypadá na osobní sny.
Starý dobrý Abe tam sedí tak tiše,
zatímco Donald si do mapy píše.
[Refrén]
Oblouk svobody, co sahá do mraků,
zastíní historii bez velkých zázraků. (Bez zázraků)
Lincoln je ve stínu, už není vidět,
za tuhle pýchu se budeme stydět?
Nebo je to krása, co dech nám všem bere?
Hlavně že se to tam někam nacpe a vdere.
[3. sloka]
Má to být pocta a národní hrdost,
pro někoho spíše jen vizuální tvrdost.
Prezident Trump to však vidí dost jasně,
oblouk tam bude a bude to krásné. (Krásné)
Turisti budou prý koukat jen vzhůru,
na tu novou a obrovskou bílou zrůdu.
Lincolnův památník, ten symbol té země,
se schová za oblouk, co působí temně.
Je únor dvacet šest a debata proudí,
kdo tenhle nápad nakonec odsoudí?
[Refrén]
Oblouk svobody, co sahá do mraků,
zastíní historii bez velkých zázraků. (Bez zázraků)
Lincoln je ve stínu, už není vidět,
za tuhle pýchu se budeme stydět?
Nebo je to krása, co dech nám všem bere?
Hlavně že se to tam někam nacpe a vdere.
[Outro]
Lincoln jen mlčí a hledí do země,
tohle je konec, aspoň pro mě.
(Pro mě)