Hledání tváře národa v zrcadle rozbitých dějin a ztracené

[Intro] (Hledáme...) (Stále hledáme...) [1. sloka] Slova o národu často znějí jenom do prázdna, jako ozvěna v tunelu, co nikdo nezná a nedá se nahmatat. Všichni mávají vlajkou, když se vyhrává hokej, ale když jde o práci pro druhé, tak je tu mrtvej klid a bezmocnej. V Německu mají spolky, lidé drží spolu a tvoří tým, u nás je každý sám za sebe, zahalený jen do vlastních vin. Svoboda není jenom o tom, že si koupíš lístek na vstup, je to o tom, že vedle tebe stojí další a tvoří zástup. [Refrén] Identita není socha, co v parku tiše stojí, je to živé maso, co se s historií a časem pojí. Nejsme jenom to, co bylo, ale hlavně to, co bude, jestli nám zbyde barva, nebo jestli bude všechno rudé. Vlastenectví bez obsahu je jako dům bez dveří, nikdo se nedostane dovnitř, i když tomu uvěří. [2. sloka] Jakub Štědroň v sále, kde menšiny mají svůj hlas, rozebírá na kousky ten náš pokřivený obraz a čas. V roce dva tisíce dvacet pět se ptáme na kořeny, jestli jsou hluboko v zemi, nebo jenom u stěny. Přepisujeme dějiny, abychom se cítili líp, ale pravda je trpká pilulka a žádný levný vtip. Nestačí jenom křičet, že jsme tady doma a páni, když neumíme ani pozdravit souseda na svém lání. [Refrén] Identita není socha, co v parku tiše stojí, je to živé maso, co se s historií a časem pojí. Nejsme jenom to, co bylo, ale hlavně to, co bude, jestli nám zbyde barva, nebo jestli bude všechno rudé. Vlastenectví bez obsahu je jako dům bez dveří, nikdo se nedostane dovnitř, i když tomu uvěří. [Bridge] Možná jsme zapomněli, co to znamená někam patřit, ne jenom brát výhody, ale taky se trochu sbratřit. Dům národnostních menšin nám nastavuje zrcadlo, aby to naše velké ego konečně na zem dopadlo. [Refrén] Identita není socha, co v parku tiše stojí, je to živé maso, co se s historií a časem pojí. Nejsme jenom to, co bylo, ale hlavně to, co bude, jestli nám zbyde barva, nebo jestli bude všechno rudé. Vlastenectví bez obsahu je jako dům bez dveří, nikdo se nedostane dovnitř, i když tomu uvěří. [Outro] Kdo vlastně jsme... (Kdo vlastně jsme...) Když dějiny mlčí a my musíme mluvit. [Outro]