Dědictví v poutech aneb Smůla pana poslance

[Intro] Chtěl převzít majetek, co zbyl tu po tátovi, místo toho přišli páni, co jsou hotoví. [1. sloka] Pan poslanec Farhan, známá to tvář, měl v očích radost a v kapse snář. Že po otci převezme, co tu po něm zbylo, jenže se to náhle trochu pokazilo. Detektivové totiž sáhli na katastr, a pro pana poslance je to teď flastr. [Refrén] Majetek je fuč, policie ho má (ho má), pan poslanec smutně z okna se dívá. Chtěl dědit miliony, teď má jenom spis, tahle kauza smrdí, to si rovnou piš. [Post-refrén] (Už to mají) Už to mají, (Zapečetěno) zapečetěno, v protokolu je to černé na bílém vyvedeno. [2. sloka] Otec měl asi vroubek, co zákon nerad vidí, teď se po tom pídí hromada lidí. Zajistili podíl ve firmě i na domě, poslanec se cítí asi hrozně pitomě. Místo klíčů od bytu dostal jenom zprávu, že spravedlnost hledá tu svou pravou šťávu. [Refrén] Majetek je fuč, policie ho má (ho má), pan poslanec smutně z okna se dívá. Chtěl dědit miliony, teď má jenom spis, tahle kauza smrdí, to si rovnou piš. [Refrén] Majetek je fuč, policie ho má (ho má), pan poslanec smutně z okna se dívá. Chtěl dědit miliony, teď má jenom spis, tahle kauza smrdí, to si rovnou piš. [Outro] Tak snad příště, pane poslanče. (Zákon má dlouhé prsty...) Zákon neuhne. [Outro]