Když kříž potká parlament a nikdo neuhne pohledem

[Intro] [Intro] Praha, Hradčany. Místo, kde se míchá kadidlo s volebními programy. Jeden muž říká, že to vlastně není tak horké. Poslouchejte. [1. sloka] Jan Graubner sedí tam, kde dřív byl hrom a blesk, teď je tu Morava a trochu jiný stesk. (jiný tón) Žádné barikády, co by stavěl proti vládě, všechno se řeší v klidu, ne v hromadné vádě. Přišel sem sloužit, ne vést svatou válku, dívá se na svět (a ne jenom do dálku). Je to změna kurzu, co v Praze rezonuje, když staré pořádky pomalu ustupuje. [2. sloka] Někdo by čekal, že si vezme rukavice, když podá ruku těm, co plní lavice. (ve sněmovně) Že politika je bahno, co se těžko smývá, on se však usměje a jenom klidně kývá. Prý není důvod, proč by se měl bát, ani proč by se měl štítit u nich stát. Jsou to jen lidi, co mají svoje chyby, i když se někdy chovají jak leklé ryby. [Refrén] Politiků se nebojím, (vůbec ne), ani se jich neštítím, (to teda ne). Nejsou to čerti, co vylezli z pekla, i když z nich občas teče voda vzteklá. Dialog je most, po kterém musíme jít, nemůžeme se jenom za zdmi skrýt. Církev a stát v jednom podivném klinči, oni se hádají a on je (v klidu) ztiší. [3. sloka] Dominik Duka, to byl jiný generál, ten by jim možná kázání přečetl dál. (a nahlas) Teď je tu Graubner a hledá společnou řeč, i když to občas vypadá jako těžká křeč. Nechce být soudcem, co rozdává vinu, radši si s nimi dá skleničku vína. (Nebo vody), to je jedno, hlavně že se mluví, i když ten poslanec zrovna trochu mlží. [Refrén] Politiků se nebojím, (vůbec ne), ani se jich neštítím, (to teda ne). Nejsou to čerti, co vylezli z pekla, i když z nich občas teče voda vzteklá. Dialog je most, po kterém musíme jít, nemůžeme se jenom za zdmi skrýt. Církev a stát v jednom podivném klinči, oni se hádají a on je (v klidu) ztiší. [4. sloka] Možná je to naivní, možná je to trik, jak přežít v džungli, kde vládne úředník. (a paragraf) Ale ta věta visí ve vzduchu jak dým, že se těch pánů nahoře neštítím. Otevřené hledí, to se dneska cení, i když se zítra všechno zase změní. Arcibiskup v Praze, co nemá strach z moci, stojí tam pevně (ve dne i v noci). [Refrén] Politiků se nebojím, (vůbec ne), ani se jich neštítím, (to teda ne). Nejsou to čerti, co vylezli z pekla, i když z nich občas teče voda vzteklá. Dialog je most, po kterém musíme jít, nemůžeme se jenom za zdmi skrýt. Církev a stát v jednom podivném klinči, oni se hádají a on je (v klidu) ztiší. [Outro] [Outro] Politiků se nebojím. Anebo oni mě? To je otázka.