[Intro]
(Yeah...)
(Poslouchej ten příběh...)
Je to smutný, je to bídný, je to realita dnešních dnů.
Když hledáš pomoc a najdeš jenom tmu.
Sedmdesát sedm let a furt nemá dost.
[Refrén]
Pan doktor Smolík má speciální metodu,
místo léků na duši ti nabídne jen nehodu.
Šest měsíců v chládku, to je ta cena,
za to, že v ordinaci trpěla žena.
Léčíme dotykem, léčíme nátlakem,
z lékařský komory vyletěl obloukem.
(Vyletěl ven!)
[1. sloka]
Přišla tam s depresí, život se jí sypal,
osud do ní krutě a bez lítosti rýpal.
Myslela, že v plášti najde kousek spásy,
že jí doktor pomůže rozčesat ty vlasy.
Byla to oběť, co prožila si muka,
ale místo pomoci přišla cizí ruka.
Pan doktor v letech, co měl by mít rozum,
ordinuje terapii, co smrdí jak konzum.
[Refrén]
Pan doktor Smolík má speciální metodu,
místo léků na duši ti nabídne jen nehodu.
Šest měsíců v chládku, to je ta cena,
za to, že v ordinaci trpěla žena.
Léčíme dotykem, léčíme nátlakem,
z lékařský komory vyletěl obloukem.
(A už se nevrátí!)
[2. sloka]
Není to vtip, i když to zní jak z grotesky,
tahle 'léčba' nepatří do žádný desky.
Chtěl se prý vozit, no to mě podrž,
'Vezměte mě na záda a pořádně vydrž!'
Osahával, líbal, dělal z ní blázna,
přitom jeho morálka byla totálně prázdná.
Sedmdesát sedm let, starý pán se nudí,
tahle představa mě ze sna fakt budí.
[Bridge]
U soudu tvrdil, že ona si vymýšlí,
že tyhle scénáře jí v hlavě jen vykišly.
Jenže byla nahrávka, a ta nelže,
pravda se ukázala, smyčka se váže.
Soudce Svrček řekl jasný slovo,
že tohle chování je fakticky novo.
[Refrén]
Pan doktor Smolík má speciální metodu,
místo léků na duši ti nabídne jen nehodu.
Šest měsíců v chládku, to je ta cena,
za to, že v ordinaci trpěla žena.
Léčíme dotykem, léčíme nátlakem,
z lékařský komory vyletěl obloukem.
(Deset let stopka!)
[Outro]
Šestset osmnáct tisíc jako odškodné,
za ty chvíle odporné a nedůstojné.
Do vězení půjde, i v tomhle věku,
za to, že pacientce nedal ani deku.
Jenom jízdu na zádech a doživotní šrám.
(Konec ordinace...)
(Smolík... smůla...)
[Outro]