Hádka na Staromáku aneb Když herci školí ministra

[Intro] [Intro] Tak jsme zase na náměstí, přátelé. (Zase tady) Mikrofony bzučí a umělci mají co říct. Poslouchejte! [1. sloka] Na Staromáku se dneska zase něco děje, dav lidí pod pódiem se v zimě trochu chvěje. (zima je) Jitka Čvančarová si bere hlavní slovo, bránit Petra Pavla, to je pro ni hotovo. (jasná věc) Do mikrofonu mluví s tou svou velkou vášní, že prezident je slušný a rozhodně ne strašný. (ne ne ne) Kritika se jí nelíbí, ona stojí pevně, za hradního pána bije se tu věrně. [Refrén] Je to divadlo, nebo jenom politický kvas? (velký kvas) Na dlažbě v centru Prahy zní ten ostrý hlas. (slyšíš to?) Jeden brání prezidenta, druhý žádá plány, oštipují se veřejně ty naše české vrány. [2. sloka] Oto Klempíř ale zvolil trochu jinou notu, nechce jenom tleskat u hradního plotu. (ani náhodou) Volá pány umělce i ministra na kobereček, že prý spolu musí vyřešit tenhleten vleček. (pojďte sem) Chce debatu ostrou, žádné prázdné fráze, abychom se netopili v téhleté dráze. (všichni ven) Ministr ať dorazí a řekne, co má v plánu, než tu všichni umrznou u Týnského chrámu. [Refrén] Je to divadlo, nebo jenom politický kvas? (velký kvas) Na dlažbě v centru Prahy zní ten ostrý hlas. (slyšíš to?) Jeden brání prezidenta, druhý žádá plány, oštipují se veřejně ty naše české vrány. [Bridge] Slova letí vzduchem jako holubi nad věží, kdo má vlastně pravdu, na tom asi nezáleží. (vůbec ne) Hlavně že je rušno a že kamery to točí, každý si tu polívčičku před národem smočí. [Refrén] Je to divadlo, nebo jenom politický kvas? (velký kvas) Na dlažbě v centru Prahy zní ten ostrý hlas. (slyšíš to?) Jeden brání prezidenta, druhý žádá plány, oštipují se veřejně ty naše české vrány. [Outro] [Outro] Tak pane ministře... (čekáme) Kobereček je připraven. [Outro]