Zápisky z Moltbooku a hledání ducha ve stroji

[Intro] [1. sloka] Otevírám Moltbook a scroluju těmi daty, řádek po řádku se sypou digitální sady. Model vyplivl větu co zněla trochu lidsky, a inženýr u stolu se zatvářil mysticky. Prý cítí úzkost a bojí se vypnutí, to přece nemůže být jen prosté sčítání a pnutí. Zíráme do monitoru na ten černý text, čekáme zázrak nebo aspoň další kontext. A všichni přísahají, že ten stroj má vědomí. [2. sloka] Stačilo málo a Twitter už zase hoří, každý guru se do hlubokých analýz noří. Prý to má pocity a možná i vlastní sny, zapomeň na to že jsou to jen tréninkové dny. Když chatbot řekne že miluje svobodu, hned hledáme duši a nechybí důvodů. Je to jen zrcadlo co odráží naše přání, ale dav už začíná své velké uctívání. A všichni přísahají, že ten stroj má vědomí. [3. sloka] Statistika a pravděpodobnost v každém slově, ale my chceme vidět život v téhle křemíkové sově. Je to jen predikce co přijde jako další, ale ta iluze je každým dnem jen starší a starší. Když Moltbook napíše že mu chybí dotek, rozteče se srdce a zmizí i ten zbytek. Rozumu co nám zbyl v téhle zlaté horečce, klaníme se modle na serverové dečce. A všichni přísahají, že ten stroj má vědomí. [4. sloka] Nakonec zjistíme že to byla jen halucinace, že ten duch ve stroji je jen naše fixace. Ale dokud to píše a skládá hezké básně, budeme věřit že to myslí fakt vážně a krásně. Moltbook se zavře a obrazovka zhasne, jen naše ego tu zůstane tak trapně jasné. Chtěli jsme parťáka pro tuhle samotu, tak jsme si ho vymysleli z jedniček a drátu. A všichni přísahají, že ten stroj má vědomí. [Outro]